AI a autorská práva

Kdo je skutečným tvůrcem? S rozvojem nástrojů umělé inteligence (AI), jako je DALL-E nebo Stable Diffusion, vznikají nejen revoluční technologické možnosti, ale i zásadní právní otázky. Jedna z nich se týká právního postavení děl vytvořených umělou inteligencí a toho, kdo může být považován za jejich autora. Klíčovým problémem je, zda může být AI-generované dílo považováno za autorské, pokud tvůrčí vstup člověka spočívá pouze ve formulaci tzv. promptu, tedy pokynu pro algoritmus. Situace kolem této otázky se v současné době řeší jak v České republice, tak i v zahraničí. Pražský soud nedávno posuzoval tento typ případu a jeho rozhodnutí přineslo několik zásadních právních úvah, které budou v budoucnosti důležité pro každého, kdo využívá AI při tvorbě obsahu.

Městský soud v Praze loni rozhodoval případ žalobce, který se domáhal uznání autorství k grafickému dílu vytvořenému nástrojem DALL-E. Podstatou jeho žaloby bylo, že sám vytvořil tvůrčí výzvu, čímž vložil svůj podstatný autorský vklad do vzniku díla. Soud však žalobu zamítl, přičemž uvedl, že zadání výzvy nelze považovat za dostatečný přínos k vytvoření díla. To znamená, že pro uznání autorství je třeba, aby člověk na tvorbě výsledku participoval víc než jen zadáním jednorázového pokynu, například dodatečnými úpravami, specifickým nastavováním parametrů či jiným významnějším tvůrčím přínosem.

Tento výsledek vytváří precedens: pokud je tvůrčí přínos člověka omezen na základní pokyn, tedy „námět“ díla, výstup vytvořený AI nebude považován za autorské dílo chráněné zákonem. Tím však soud nevyloučil, že za určitých podmínek by autorství k dílu vytvořenému AI mohlo být přiznáno, pokud by bylo doloženo, že člověk splňuje způsob tvorby, který odpovídá na „tvůrčí činnost“.

Mezinárodní perspektiva

Zajímavou paralelou k případu z ČR je rozsudek internetového soudu v Pekingu, který projednával podobný spor týkající se grafiky vytvořené pomocí AI nástroje Stable Diffusion. V tomto případě soud přiznal autorství člověka, protože žalobce doložil, že zadával více než 150 různých pokynů a parametrů a také aktivně ovlivňoval výstup při generování obrazu. Tento případ ilustruje, že čínské soudy jsou ochotny posoudit kreativní vstup do tvorby AI-generovaných děl mnohem širším způsobem a že jedinečný lidský vklad může být z pohledu autorského práva dostačující k uznání autorství. I zde však platí, že sama AI není považována za autora, protože právo v Číně, stejně jako v ČR, tuto možnost vylučuje.

Důsledky pro uživatele AI

Rozhodnutí Městského soudu je pro právníky a odbornou veřejnost důležitým precedentem, který může do budoucna určovat hranice autorství při práci s umělou inteligencí. Uživateli AI je jasně řečeno, že pro úspěšné uznání autorství je třeba prokázat konkrétní kreativní přínos, a to víc než jen zadání obecného podnětu. Pokud se tvůrce chce opírat o autorskoprávní ochranu, musí do procesu tvorby vložit více než jen základní příkaz a musí mít schopnost doložit svůj vklad přesvědčivými důkazy.

Je tedy zřejmé, že rozhodnutí vytváří určitý tlak na profesionály a podniky využívající AI. Významné bude především otázka důkazního břemene. Bez konkrétních důkazů o vlastním tvůrčím přínosu nelze očekávat, že soudy ochrání výstupy generované AI jako autorské dílo. Právní ochranu si mohou zajistit pouze ti, kdo svůj vklad do tvorby umělé inteligence zdokumentují a podpoří jasnými důkazy.

Příprava na budoucnost

Pro uživatele AI je zásadní zajistit si, že pouze silné důkazy o kreativním lidském přínosu mohou zajistit autorská práva k dílům generovaným AI. Ať už jde o konkrétní nastavení, detailní parametrizaci nebo ruční úpravy generovaných děl, všechny tyto kroky mohou přispět k tomu, že dílo bude považováno za výsledek tvůrčí činnosti. V českém právním prostředí a podobně i ve světě lze očekávat, že se problematika AI a autorská práva bude nadále vyvíjet a že nové spory přinesou další výklady a rozhodnutí.

Dokud se však nezmění legislativa, která v současné době vylučuje možnost, že by AI mohla být uznána jako autor, bude na uživatelích AI, aby dostatečně prokázali, že výsledné dílo představuje jedinečný lidský tvůrčí přínos, který přesahuje hranice obvyklých pokynů a technických parametrů.