Bude Arktida místem nového mezinárodního konfliktu? 1. část

O Arktidě obvykle člověk slyší v souvislosti s globálním oteplováním nebo ochranou tamních živočišných druhů. Proč význam zmíněné oblasti dalece přesahuje uvedená témata a proč by se Arktida mohla stát místem válečného konfliktu?

Severní polární kruh měří na délku téměř 16 000 kilometrů. Uvnitř této obrovské, vesměs pusté plochy země, moře a ledu žijí pouhé čtyři miliony lidí. Tato oblast se nazývá Arktida. Její velkou část tvoří severní oblasti osmi zemí. Norsko v Arktidě sousedí s Ruskem, ale pouze na svém nejvýchodnějším cípu na severu. Finsko má s Ruskem mnohem delší, 830 km dlouhou hranici, jejíž severní část leží uvnitř polárního kruhu. Samotné Rusko se může pochlubit celou polovinou pobřeží Severního ledového oceánu a také polovinou obyvatelstva Arktidy. Dále je zde Švédsko, Dánsko (pod které administrativně spadá Grónsko), Island, Kanada a USA, jejíž území na Aljašce je od Ruska odděleno 80 kilometrů širokým Beringovým průlivem.

Na Západě mnozí dlouho považovali Arktidu za jeden z posledních nedotčených částí planety Země a v poslední době mají lidé tendenci hovořit o Arktidě téměř výhradně v souvislosti se změnou klimatu v podobě tání ledovce. Mnohým lidem ale uniká to hlavní: rozšiřující se série vzájemných střetů, nyní ještě vyostřených invazí Vladimira Putina na Ukrajinu, mezi Ruskem a jeho sedmi arktickými sousedy.

Arktida je již dlouho potenciálním kolbištěm války. Americké a ruské ponorky, které jsou zde umístěny, nesou mezikontinentální balistické rakety a fungují jako jaderné vzájemně se odstrašující prostředky. Pro Moskvu tvoří poloostrov Kola na dalekém severozápadě Ruska vstupní bránu pro plavidla z její obrovské flotily převážně jaderných ponorek. Přes takzvanou „GIUK mezeru“, tedy prostor mezi Grónskem, Islandem a Spojeným královstvím, mohou ruské ponorky dosáhnout Atlantského oceánu.

Pokud by snad Rusko někdy vypálilo střely s plochou dráhou letu na Severní Ameriku, proletěly by s největší pravděpodobností nad Arktidou. Tento útok by zachytil kanadský a americký varovný systém, který se táhne od Aljašky až po Newfoundland a Labrador. USA s Kanadou se navíc chystají vybudovat nové radarové základny pro monitoring Arktidy na severozápadě USA a v provincii Ontario.

V poslední době se napětí v oblasti zvyšuje. Když Moskva napadla Ukrajinu, Norsko zablokovalo ruský vývoz na Špicberky, norské arktické souostroví s pouhými 2 600 obyvateli (ale včetně 400 Rusů). To vedlo Rusko k výhrůžce odvetnými opatřeními. Od té doby se rusko-norské vztahy ještě více zhoršily. Přítomnost ruských bezpilotních letounů a špionů, kteří sledují klíčové norské přístavy, stejně jako optické kabely a ropovody, naznačuje ruský zájem o tuto oblast.

Napětí zvyšuje také role Číny v oblasti polárního kruhu. Čínské investice a technologie podporují ruskou těžbu a dopravu fosilních paliv v Arktidě. A přestože Čína nemá na Arktidu žádné pozemní ani námořní nároky, prohlásila se v roce 2018 za „nearktický stát“, přičemž se odvolává na dopad změn v ekologii Arktidy na ekologii samotné Číny.

Arktida opravdu není jen zmrzlá bezvýznamná pustina, své zájmy v ní má celá řada zemí. S tím souvisí riziko dalších sporů nebo přímo konfliktů mezi nimi.