Budou nízkoemisní zóny v Česku realitou?

Stovky měst po celé Evropě již nízkoemisní zóny (LEZ) zavedly a další desítky se k tomuto kroku chystají. V Česku však tato forma regulace stále naráží na komplikace. Mnohá města tvrdí, že zavedení nízkoemisních zón je finančně náročné a legislativně složité. Ministerstvo životního prostředí se nyní snaží pravidla rozvolnit, ale změna přichází pomalu a ne bez odporu. Co tedy tyto zóny znamenají pro města a jejich obyvatele, a jak mohou města efektivně využít nízkoemisní zóny k ochraně ovzduší?

Co jsou nízkoemisní zóny?

Nízkoemisní zóny jsou speciálně vymezené oblasti v rámci měst, kde je omezen nebo úplně zakázán vjezd vozidel, která nesplňují přísné emisní normy. Tato opatření jsou zavedena s cílem snížit znečištění ovzduší, což má pozitivní dopad na zdraví obyvatel a kvalitu života ve městech. Kromě zdravotních přínosů mají nízkoemisní zóny vliv i na celkovou atraktivitu měst, jelikož omezují automobilový provoz a podporují alternativní druhy dopravy.

V Evropě funguje přes 300 nízkoemisních zón, přičemž se očekává, že do roku 2025 toto číslo stoupne na 500. Města jako Varšava, Paříž nebo Milán jsou živoucím důkazem toho, že tento systém funguje. Například ve Varšavě nesmí od července 2023 vjíždět do centra dieselová auta starší osmnácti let a benzinová vozidla starší 27 let. Ve dvou letech se pravidla ještě více zpřísní. Jak je to ale s Českou republikou?

Proč česká města váhají?

I přes snahu Ministerstva životního prostředí a připravovanou novelu zákona o ovzduší se zdá, že česká města o zavedení nízkoemisních zón příliš zájem nemají. Problém je hlavně v legislativě, která zatím od obcí vyžaduje příliš přísné podmínky. Podle platných pravidel musí města například zajistit objízdné trasy, povolit výjimky pro rezidenty a zavést emisní plakety pro označení vozidel. Toto opatření se mnohým obcím jeví jako příliš nákladné, zejména v případě, že výsledný dopad na ovzduší je pouze minimální.

Například Ostrava, která je jedním z nejvíce znečištěných měst v Česku, uvedla, že zavedení restrikcí v dopravě by si vyžádalo vysoké náklady, zatímco snížení emisí by bylo marginální. Liberec pak poukázal na problémy s objízdnými trasami a zásobováním, a proto v tuto chvíli o nízkoemisních zónách neuvažuje. Stejně skeptické jsou i další obce, které zatím změny v této oblasti neplánují.

Připravovaná novela zákona – co přinese?

Ministerstvo životního prostředí si uvědomuje, že stávající pravidla jsou pro obce demotivující. Proto chystá novelu zákona o ovzduší, která by zjednodušila zavádění nízkoemisních zón. Namísto fyzických emisních plakátů se plánuje zavedení systému založeného na elektronické evidenci vjezdu vozidel pomocí poznávacích značek. Obce si navíc budou moci samy určit, kdo bude mít výjimky a jaké parametry budou pro nízkoemisní zóny platit.

Tato novela by měla městům přinést větší flexibilitu, což by mohlo znamenat, že některá města o nízkoemisních zónách začnou uvažovat. Například Praha uvedla, že v současné době jsou nízkoemisní zóny kvůli nutnosti označovat auta plaketami nerealizovatelné. S příchodem novely by však město mohlo využít moderního bezpapírového systému, který by tento problém odstranil.

Jaký bude skutečný přínos?

Je však otázkou, zda změny v legislativě povedou k masivnímu zavádění nízkoemisních zón. Mnozí odborníci a ekologická hnutí varují, že samotná novela nemusí stačit. Klíčová je podle nich politická vůle a schopnost měst tyto zóny prosadit i přes odpor některých obyvatel. Nízkoemisní zóny totiž nezřídka čelí kritice ze strany motoristů, obchodníků a dopravců, kteří argumentují, že omezení dopravy ztíží podnikání a život ve městě.

Přesto ekologové věří, že trpělivé vysvětlování a zapojení občanů do procesu přípravy těchto zón může vést ke změně veřejného mínění. Na příkladu zahraničních měst lze vidět, že úspěch závisí nejen na legislativě, ale také na ochotě místních politiků a obyvatel přijmout tato opatření jako cestu k lepšímu životnímu prostředí.

Praktické rady pro města, která chtějí zavést nízkoemisní zóny

Pokud se některé české město rozhodne zavést nízkoemisní zónu, mělo by se nejprve zaměřit na důkladnou přípravu. Důležitým krokem je vytvoření kvalitní dopravní analýzy, která určí, jaké dopady bude zóna mít na provoz ve městě. Dále je potřeba vyhodnotit, zda město může splnit všechny legislativní požadavky a jaký bude finanční dopad na rozpočet města.

Spolupráce s veřejností je také nezbytná. Města by měla zapojit občany do diskusí a poskytovat jim jasné informace o tom, jaký přínos bude mít zavedení nízkoemisní zóny pro jejich zdraví a kvalitu života. Ekonomická stránka by neměla být opomíjena – nízkoemisní zóny mohou vést k nárůstu turismu a zlepšení celkové atraktivity města.

Zatímco česká města váhají, zbytek Evropy se nízkoemisním zónám nebrání. Pro města, která mají zájem zlepšit kvalitu ovzduší, ale bojí se vysokých nákladů a složité legislativy, přichází novela zákona, která přinese větší flexibilitu a moderní řešení. Rozhodující však bude politická vůle a schopnost obcí zapojit občany do procesu a vysvětlit jim přínosy tohoto opatření.