Česká republika zůstane čistým příjemcem evropských peněz déle

Česká republika je už od vstupu do EU čistým příjemcem evropských peněz a až do roku 2034 se na tom nejspíš nebude nic měnit. Obrat v pozici České republiky z čistého příjemce do role čistého plátce se totiž odehraje nejspíš později, než se původně mnozí analytici domnívali.

V průběhu posledních devatenácti let došlo na českém území k realizaci mnoha tisíc projektů, které byly hrazeny z rozpočtů Evropské unie. Před vypuknutím pandemie nemoci covid-19 ale byla většina odborníků toho názoru, že období mezi lety 2028 až 2034 bude pro Českou republikou přelomové. V této době se totiž pozice České republiky měla přehoupnout z čistého příjemce do plátce. Tehdy se ale nepočítalo s pandemií nemoci covid-19 ani s válkou na Ukrajině.

Evropská unie už léta vynakládá velké množství finančních prostředků na kohezní politiku. Díky ní plynou do členských států EU miliardy euro na zvyšování životní úrovně.

Dlouhou dobu se mezi tradiční příjemce těchto peněz řadí i Česká republika, která během minulého režimu nabrala na západní státy v EU značnou hospodářskou ztrátu. Od roku 2004 se životní úroveň českého státu zvýšila a proto hrozí, že už za pár let se česká role zásadně změní. Nejspíš se ale tak stane až po roce 2034.

Z dat Ministerstva financí České republiky vyplývá, že v loňském roce se příjmy České republiky z evropských rozpočtů dostaly přes hranici povinných odvodů o 51 miliard korun. Celkem od přistoupení ČR do Evropské unie se podařilo zemi takto získat už 1,05 bilionu korun.

Pandemie nemoci covid-19 a stále probíhající ruská válka na Ukrajině ale způsobily, že výkonnost českého hospodářství klesla, a to zvlášť v porovnání s dalšími státy v Evropské unii. Silně průmyslově založená česká ekonomika se totiž jako jedna z mála pořádně ještě ani nevrátila na předpandemickou úroveň. Spolu s německou ekonomikou se už několik měsíců v kuse řadí mezi nejméně výkonné evropské ekonomiky.

U kohezní politiky platí, že čím vyšší je ekonomická vyspělost regionu, tím nižší finanční prostředky tam budou z EU alokovány. Pozice České republiky se tak bude zásadně odvíjet od toho, jak rychle se podaří opětovně nastartovat tuzemské hospodářství i jednotlivé regiony. Přesto je ale velmi pravděpodobné, že příliv peněžních prostředků z EU se v dohledné době oproti předešlým létům sníží.

Rozpočet Evropské unie je tvořen hned z několika zdrojů. První skupinou jsou takzvané vlastní zdroje. Do té se řadí nejprve cla z obchodu se zeměmi mimo Evropskou unii. Jde ale také o podíl na dani z přidané hodnoty, k jejíž výběru dochází ve všech členských státech Evropské unie. Zmínit je potřeba i zdroj z hrubého národního důchodu a zdroj z nerecyklovaných plastových obalových materiálů, a tedy jakýsi zdroj z plastů.

Jsou ale i další zdroje příjmů, se kterými rozpočty Evropské unie pracují. Jde o možné přebytky z předcházejícího roku, dále pak o daně z mezd zaměstnanců EU, nebo třeba o příjmy z administrativních operací. Zmínit je potřeba i úroky z opožděných splátek, nebo třeba příspěvky třetích států na programy EU + příspěvky UK na úhradu jeho podílu na závazcích vzniklých v době jeho členství v EU.

Poslední velkou skupinou příjmů jsou i pokuty, které Evropská unie inkasuje od států v situaci, pokud kupříkladu včas nedojde k transpozici směrnice do vnitrostátního právního řádu členského státu EU.