Česko a deglobalizace. Převáží ekonomické výhody nebo nevýhody?

Deglobalizační tendence jsou v posledních měsících jasně patrné. Česká republika jako malá otevřená ekonomika na nich může tratit, zároveň ale může i získat. Přesun výroby z Asie zpět do Evropy totiž za určitých podmínek může Česku přinést nemalé množství výhod. Česko má totiž silnou průmyslovou tradici a minimálně z tohoto pohledu může být přesun produkce zpět do ČR smysluplný.

Válečné konflikty ve světě, probíhající obchodní války velkých ekonomik i tlaky na ekologii jsou důvody, proč firmy v příštích letech mohou své provozy čím dál častěji přesouvat z Asie zpět do Evropy. Takzvaný nearshoring, tedy přesun produkce blíž k zákazníkům, je ale po Česko a podobné země v Evropské unií obrovskou příležitostí.

Středoevropské státy včetně Česka se mohou v tomto ohledu stát zajímavou alternativou pro řadu světových firem. Nabízí vhodnou geografickou polohu nebo stále relativně levnou pracovní sílu. Je ale zřejmé, že Česká republika zvlášť v kontextu dalších států v Evropě má určitá negativa. V porovnání s Polskem není ideální třeba dopravní infrastruktura. Právě Polsko je tedy pro Českou republiku velkým regionálním konkurentem, se kterým dlouhodobě svádí velmi náročné boje.

Jsou ale i další důvody, proč se firmy mohou s přesunem výroby do České republiky zdráhat. Jde kupříkladu o cenu elektrické energie a cenu i dalších důležitých komodit, které jsou pro produkci nezbytné. Výroba napříč sektory hospodářství se totiž kvůli tomu může citelně prodražovat, a proto bude dost záležet i na tom, jak se bude v dalších letech vyvíjet v České republice právě cena energií.

Jsou ale i další skutečnosti, které berou investoři při svém rozhodování o přesunu výroby v potaz. Jde třeba o přístup české vlády k povolovacím záležitostem.

V tomto ohledu pro českou ekonomiku negativně hovoří fakt, že Česká republika dlouhodobě zaostává za většinou států světa ve stavebních řízeních, respektive v jejich náročnosti a časovému trvání. Nejsou mnohdy připravené pozemky pro výstavbu, případná úprava územních plánů je během na opravdu dlouhou trať a firmy proto mohou mnohem raději přesunout svou výrobu jinam.

Negativní vizitkou zároveň je, že česká vláda v aktuálním konsolidačním balíčku počítá s tím, že daň z příjmu právnických osob se od roku 2024 o dva procentní body zvýší. Panují ale i další daňové důvody, které mohou být v jiných ekonomikách Evropské unie příznivější. Jde kupříkladu o nejrůznější dotační stimuly. Třeba německá ekonomika počítá s tím, že na podporu s vysokými cenami energií v průmyslu vydá v příštích letech stovky miliard korun. Česká vláda ale již opakovaně uvedla, že s podobnou podporou nepočítá.

Deglobalizační tendence mohou mít pro české spotřebitele i další dopady. Přesun výroby z levnější Asie zpět do Evropy totiž může ve střednědobém horizontu vyvolávat tlak na nárůst cen. Je tedy zřejmé, že i kvůli tomuto trendu se může inflace v České republice dlouhodoběji pohybovat nad inflačním cílem České národní banky, který je stanoven na úrovni 2 procent.

Pokud chce Česká republika i nadále patřit mezi ekonomicky nadprůměrné státy Evropské unie, musí citelně změnit svůj přístup k důležitým skutečnostem, které ovlivňují rozhodování firem o investicích v této krajině.