Česko je stále čistým příjemcem evropských peněz. Od roku 2004 získalo už bilion korun

Příjmy České republiky z Evropské unie přesáhly v první polovině roku 2023 odvody o 45,6 miliard korun. Do celkové sumy jsou však zahrnuty i příjmy z Nástroje EU na podporu oživení (NGEU) ve výši 24,8 miliard korun. Kladné saldo čisté pozice České republiky ve vztahu k rozpočtům Evropské unie od roku 2004 dosáhlo už 1,03 bilionu korun.

Při pohledu do statistik je patrné, že letošní čistá pozice vůči EU je za posledních sedm let tou druhou největší vůbec. Česká republika čerpala v prvním pololetí letošního roku peníze hlavně ze strukturálních fondů i Fondu soudržnosti. Celkem šlo o 29,4 miliard korun. Pomohly ale i příjmy ze Společné zemědělské politiky, které se vyšplhaly až na 25,2 miliard korun.

Kromě toho ale česká ekonomika obdržela v první půlce letošního roku i prostředky na rozvoj venkova i na kohezi z Nástroje EU na podporu oživení. Částka dosáhla 24,8 miliard korun.

Česká republika vstoupila do Evropské unie v květnu roku 2004. Předcházelo tomu referendum, ve kterém se čeští občané pro vstup do EU svou většinou rozhodli. Od roku 2004 zaplatila Česká republika do rozpočtu EU celkem 843,7 miliardy korun. České veřejné rozpočty si ale zároveň na více než 1,88 bilionu korun také přišly. Z toho vyplývá, že kladné saldo čisté pozice České republiky ve vztahu k rozpočtu tak souhrnně dosáhlo 1,03 bilionu korun. Ve druhé polovině letošního roku se očekává, že by se toto číslo mělo ještě o několik desítek milionů korun zvýšit.

Nejpříznivější čistou pozici vůči rozpočtům Evropské unie má už řadu let sousední Polsko, což souvisí hlavně s rozvinutou oblastí polského zemědělství. Miliardy eur ročně ale čerpá i Řecko nebo Maďarsko.

Dlouhodobě nejméně příznivou čistou pozici vůči Evropské unii má Německo, Francie nebo Nizozemsko. Před pár lety byla v tomto ohledu důležitá i role Spojeného království, které se však v roce 2016 rozhodlo Evropskou unii opustit.

Rozpočet Evropské unie je tvořen hned z několika zdrojů. První skupinou jsou takzvané vlastní zdroje. Do té se řadí nejprve cla z obchodu se zeměmi mimo Evropskou unii. Jde ale také o podíl na dani z přidané hodnoty, k jejíž výběru dochází ve všech členských státech Evropské unie. Zmínit je potřeba i zdroj z hrubého národního důchodu a zdroj z nerecyklovaných plastových obalových materiálů, a tedy jakýsi zdroj z plastů.

Jsou ale i další zdroje příjmů, se kterými rozpočty Evropské unie pracují. Jde o možné přebytky z předcházejícího roku, dále pak o daně z mezd zaměstnanců EU, nebo třeba o příjmy z administrativních operací. Zmínit je potřeba i úroky z opožděných splátek, nebo třeba příspěvky třetích států na programy EU + příspěvky UK na úhradu jeho podílu na závazcích vzniklých v době jeho členství v EU.

Poslední velkou skupinou příjmů jsou i pokuty, které Evropská unie inkasuje od států v situaci, pokud kupříkladu včas nedojde k transpozici směrnice do vnitrostátního právního řádu členského státu EU.