Čína má demografický problém aneb co s Tchajwanem?

Od roku 2010 je Čína druhou největší ekonomikou světa. Jak na tom ale je po přepočtu HDP na jednoho obyvatele? Jak vypadá prognóza vývoje počtu obyvatel Číny na dalších 30 let? A jakou roli hraje počet obyvatel Číny v případě plánování útoku na Tchajwan?

Při pohledu na HDP přepočtený na obyvatele se Čína nemá příliš čím pyšnit, když uzavírá první sedmdesátku zemí světa a její výsledek odpovídá úrovni Malajsie či Kazachstánu (Česká republika se nachází na 45. místě). Aktuálně ale v Číně žije více lidí než v Evropě a Severní Americe dohromady a to je „game-changer“, který při počtu více než 1,4 mld. obyvatel dělá z Číny druhou největší ekonomiku světa hned po té americké. Pro tento článek ponechme stranou fakt, že o pravdivosti Čínou prezentovaných výsledků výkonnosti tamního hospodářství se v posledních letech stále více pochybuje viz např. výzkum profesora Luise Martineze z University of Chicago.

OSN zveřejňuje prognózy v celé řadě oblastí včetně vývoje počtu obyvatel planety i jednotlivých zemí. Podle dat OSN se do roku 2050 počet obyvatel Číny sníží o 113 mil. obyvatel. V Indii se naopak počítá s nárůstem o více než 240 mil. obyvatel. Výčet deseti populačně nejsilnějších zemí světa spolu s predikcí vývoje názorně ukazuje diagram.

Zdroj: https://population.un.org/wpp/

Některé prognózy s horizontem konce aktuálního století dokonce hovoří o tom, že by Čína mohla ztratit až 40 % své aktuální populace a počet obyvatel by se tak snížil na cca 800 mil. Význam Číny by pak z pohledu geopolitiky silně poklesl.

Pokud čínští představitelé opravdu zvažují invazi na Tchajwan, ve svém uvažování o načasování by měli brát v potaz i relativní velikost své populace. Pokud vyjdeme z předpokladu, že Spojené státy se svými spojenci v podobě především Japonska, Jižní Koreje a Austrálie by Tchajwan bránili, Čína by pro déletrvající vojenský konflikt musela zapojit skutečnou celou svou ekonomiku. Souhrnný počet obyvatel USA a zmíněných spojenců, i přes propad počtu obyvatel Japonska, bude zřejmě v budoucnu ještě narůstat. Aktuálně si Čína nemůže útok na Tchajwan dovolit i z důvodu své kritické závislosti na obchodní cestě skrze Malacký průliv viz tento článek. Geografický problém, který čínské námořnictvo má, znázorňuje mapa čínského pobřeží. V případě potřeby by americké námořnictvo se svými spojenci dokázalo čínské lodě „uzamknout“ u čínského pobřeží zablokováním vyznačených koridorů. Byť se na mapě při použitém měřítku může zdát, že těch cca 1000 km Východočínského moře mezi Tchajwanem a jihem Japonska skýtá čínskému námořnictvu dost prostoru „na hraní“, tak je třeba si uvědomit, že větší část vzdálenosti lemují ostrovy japonského souostroví Rjúkjú. Na největším tamním ostrově Okinawa leží celá řada amerických vojenských základen s posádkami čítajícími v úhrnu cca 30 000 vojáků.

Zdroj: https://www.google.com/maps/

Vzhledem k faktu, že udržení čínského námořnictva v Jihočínském resp. Východočínském moři vidí celá řada okolních zemí jako otázku své národní bezpečnosti, dá se předpokládat, že by případný čínský útok na Tchajwan způsobil mobilizaci armád celé řady zemí v regionu, které by nechtěly dopustit čínskou anexi ostrova. V případě úspěšného obsazení Tchajwanu by se totiž čínskému námořnictvu otevřela cesta do Filipínského moře a následně i Tichého oceánu. Toto si ale samozřejmě země východní, jihovýchodní Asie a Spojené státy uvědomují a udělají všechno pro to, aby tomu zabránily.