Čínský technologický pokrok vs. krize nezaměstnanosti mladé generace část 1

Čínský technologický pokrok v celé řadě oblastí předstihl země západního světa. Jak jde s tímto faktem dohromady státní zásah proti technologickým společnostem a aktuální zásadní problém se zaměstnáváním mladých lidí?

V podstatě denně si můžeme nejen v domácím tisku přečíst, v čem Čína předhání nebo již předehnala západní svět. Čína investuje miliardy, aby se stala globální technologickou velmocí. Umělá inteligence, či robotika ale nejsou odvětví náročná na pracovní sílu. Co potom s miliony mladých Číňanů, kteří nemohou najít práci? Když míra nezaměstnanosti mladých lidí v Číně dosáhla v loňském roce rekordních 21,3 %, Peking udělal to, co autoritářské vlády s oblibou dělají, když se objeví ošklivá pravda… přestal údaje zveřejňovat. Poté, co čínský Národní statistický úřad půl roku vymýšlel změnu metodiky (nakonec vyloučil z údajů studenty) do prosince 2023 nezaměstnanost mladých lidí klesla téměř o třetinu. Jiným vykazováním ale problém samozřejmě nezmizel. V letošním červenci, po několika měsících mírného poklesu, počet nezaměstnaných mladých lidí opět prudce vzrostl na 17,1 %.

Čínská ekonomika sice již neroste dvouciferným ročním tempem, jako tomu bylo na počátku tisíciletí. I tak se ale předpokládá, že tamní hospodářství letos poroste cca o 5 %, což je číslo, o kterém si většina západních zemí může nechat jen zdát. Proč tedy Čína nedokáže vytvořit dostatek pracovních míst pro téměř 12 milionů letošních absolventů a další miliony absolventů škol, kteří každoročně nastupují do zaměstnání?

Na vině jsou strukturální problémy, COVID-19, následné pomalé oživení po pandemii a obchodní spory se Západem. Ale stejně tak ochromující pro hospodářský růst i pro vyhlídky mnoha mladých lidí na zaměstnání bylo dalekosáhlé potlačení technologického, realitního a soukromého vzdělávacího sektoru ze strany prezidenta Si Ťin-pchinga v letech 2020 a 2021. Čínští technologičtí giganti, na jejichž téměř monopol se reformy zaměřily, přišli o více než bilion dolarů tržní hodnoty. Sektor nemovitostí se zhroutil, což s sebou vzalo životní úspory desítek milionů lidí. Čínský vzkvétající vzdělávací a technologický sektor, který nabízel soukromou výuku přibližně 75 milionům studentů, byl zdecimován. Následovalo masové propouštění, které nevyhnutelně postihlo mnoho mladších pracovníků. V důsledku silné konkurence o vysokoškolské vzdělání mezi čínskými studenty a kulturního důrazu na dobré známky rostla po léta popularita online výukových platforem. V roce 2019 bylo v čínském sektoru soukromého školství zaměstnáno odhadem 10 milionů lidí, z nichž mnozí byli čerstvými absolventy. Po zásahu Si Ťin-pchinga tento sektor ale do značné míry přestal existovat.

Dalším problémem je velký rozpor mezi očekáváním a skutečností, protože mladí lidé se stále vyhýbají dělnickým profesím, a ucházejí se o dobře placená kancelářská místa. Z logiky věci ale vyplývá, že mladí lidé by díky své zdatnosti a obratnosti měli tvořit větší část dělnických profesí. Existuje ale studie Pekingské ekonomické a obchodní univerzity z roku 2023, podle níž je přibližně polovina ze 400 milionů manuálních pracovníků v zemi starší 40 let.

Vzhledem k tomu, že čínská ekonomika stále stoupá v „hodnotovém řetězci“, Peking se zaměřil na globální technologickou dominanci. Obrovské investice do umělé inteligence, výroby čipů a zelené energie pomohou snížit závislost Číny na Západě. Tato odvětví však nutně nepotřebují mnoho nových pracovníků. Stát se tedy zaměřuje na rozvíjející se odvětví, jako je umělá inteligence a elektromobily, která jsou malá a nejsou náročná na pracovní sílu, takže nabízejí jen omezené množství pracovních míst.