Co přinese cenový strop na vývoz ruské ropy? 1.část

Představitelé EU se shodli na výši cenového stropu na vývoz ruské ropy po moři. Většina evropských zemí úplně přestává od prosince ruskou ropu nakupovat. Proč jsou i třetí země nuceny stanovený cenový strop respektovat?

V pátek 2. prosince se představitelé EU spolu s reprezentanty zbývajících států G7 shodly na cenovém stropu na vývoz ruské ropy. Tento strop se týká i všech třetích zemí, které mohou ruskou ropu s cenovým stropem nakupovat bez obav z případných sankcí. Proč by ale měly nečlenské země EU dovážející ruskou ropu stanovenou maximální výši ceny akceptovat a proč by se nemohly s Ruskem domluvit např. na ceně 70 USD za barel? „Vtip“ je v tom, že takovou dodávku je od začátku prosince velký problém pojistit. Největší světové pojišťovací společnosti zabývající se pojištěním plavidel a jejich nákladu (např. londýnská společnost Lloyd’s) mají svá sídla v zemích G7. Strop na cenu ropy domluvený na úrovni zemí G7 jsou povinny tyto pojišťovací společnosti dodržovat a nepojistí tak tanker s uvedenou cenou přepravované ropy vyšší než domluvených 60 USD za barel. Největší dnešní tankery typu VLCC (very large crude carriers) mají přepravní kapacitu až 2 mil. barelů ropy. A nepojistit náklad s hodnotou 120 mil. USD si dovolí opravdu jen málokdo. Ke zmíněné částce je nutné navíc připočíst hodnotu samotného tankeru a potenciální náklady spojené se znečištěním z případně uniklé ropy.

Úplným zákazem dovozu ruské ropy se již několik měsíců řídily Spojené státy, Kanada, Velká Británie a Austrálie. K nim se nakonec přidaly všechny členské státy EU. O výši cenového stropu se nějakou dobu jednalo. Zatímco země G7 se přikláněly k výši 65-70 USD za barel, proti se postavily pobaltské země spolu s Polskem, které prosazovaly nižší strop. Pro strop ve výši cca 70-80 USD byly naopak země jako Řecko, Malta nebo Kypr. Příjmy do státních rozpočtů těchto „rejdařských“ zemí jsou totiž v nezanedbatelné míře tvořeny právě z lodní přepravy. Naopak Ukrajina, z důvodu většího dopadu na ruskou ekonomiku, navrhovala strop ve výši 30 USD. Pokud by snad došlo k poklesu tržní ceny ruské ropy pod stanovený cenový strop, dohoda obsahuje doložku. Ta říká, že by zastropovaná cena odpovídala tržní ceně po odečtení 5 % (v případě tržní ceny ropy Ural 55 USD by byl strop tedy stanoven na 52,25 USD za barel).

Dle červnové dohody představitelů EU, kromě zmíněného cenového stropu uvaleného na námořní přepravu, platí od 5. prosince zákaz dovozu ruské ropy do EU prostřednictvím ropovodů. Česká republika má spolu s Maďarskem vyjednanou časové omezenou dvouletou výjimku, protože nemůže potřebný objem ropy nahradit z jiných zdrojů. Česká republika aktuálně dováží prostřednictvím ropovodu Družba cca 50 % své roční spotřeby. Rafinerie v Litvínově se bez ruské ropy neobejde, ale její menší „sestra“ v Kralupech nad Vltavou již teď žádnou ropu z Ruska nezpracovává. Veškeré dodávky do ní totiž pochází z ropovodu IKL, který je bavorském Vohburgu napojen na ropovod TAL, kterým proudí ropa z italského přístavu Terst. Do něj ropné tankery míří především z Ázerbájdžánu a Kazachstánu. Jestli tehdejšímu českému premiéru Klausovi nelze něco upřít, tak je to prozíravost, se kterou v první polovině 90. let prosadil stavbu tohoto ropovodu. Škoda, že se podobně nechovaly další české vlády z pohledu diverzifikace dodávek zemního plynu.

Strop na cenu ruské ropy a omezení jejích dovozu do Evropy má potenciál stát se vůbec nejvýznamnější sankcí doposud uvalenou na ruskou ekonomiku. Ještě během října Rusko dodávalo do Evropy více než 1,5 mil. barelů ropy denně, aktuálně půjde o nízké stovky tisíc barelů. Příjmy za vývoz ropy činí cca 25 % celkových příjmů ruského státního rozpočtu.