Co se děje s ruským rublem? 1. Část

V posledních týdnech ruský rubl výrazně ztrácí. Jaký byl vývoj kurzu ruské měny po loňské invazi na Ukrajinu? Co ruské ekonomice resp. rublu loni pomáhalo? A proč jsou letošní výsledky inflace prezentované ruským statistickým úřadem s ohledem na kurz nedůvěryhodné?

Jednou ze základních premis mezinárodní ekonomie je ta, že silná ekonomika generuje silnou měnu. Důvod tkví v tom, že je o danou měnu zájem, a proto je relativně silnější oproti jiným měnám. Platí to samozřejmě i obráceně. Výrazně zpevňující ruský rubl byl na jaře a v létě loňského roku dáván za příklad toho, že se sankční balíčky postupně uvalované na Rusko míjí účinkem. Protože pokud rubl tak posiloval, muselo se přece dařit dobře i tamní ekonomice. Bylo tomu tak ale doopravdy?

Rubl v několika týdnech následujících po únorové invazi ztratil až 75 % své hodnoty. Důvodem byl šok, který na finančních trzích invaze způsobila. S jistou mírou nadsázky se dá říci, že kdo ruský rubl v té době vlastnil, se ho raději zbavil. K tomu ruské subjekty, vzhledem k obrovské nejistotě, ve velkém skupovaly zahraniční měny z obavy výrazného propadu rublu a velkého růstu inflace. Takto výrazný převis nabídky rublu nad poptávkou po něm způsobil masivní ztráty ruské měny. Reakce ruské centrální banky zahrnovala výrazné zvýšení základní úrokové sazby až na 20 % a zavedení kapitálových restrikcí, které měly zamezit odlivu zahraničních měn ze země. Ruská centrální banka také do léta loňského roku odprodala část svých devizových rezerv s cílem rubl podpořit. Od konce března 2022 Rusko požadovalo, platným smlouvám o úhradách v dolarech či eurech navzdory, platby v rublech za jím dodané energie. Několik států (např. Maďarsko) s tímto požadavkem souhlasilo. Vzhledem k faktu, že rubly nebylo možné „sehnat“ jinak, než od ruské centrální banky, kurz rublu odrážel všechno jen ne reálnou tržní situaci. Ruská centrální banka si mohla stanovit, jaký kurz chtěla… Platbami v rublech také Rusko částečně vyřešilo problém s minimální poptávkou po rublu a snížilo tlak na tamní centrální banku. Navíc přeneslo kurzové riziko na odběratele, pokud ti platby v rublech akceptovali. Rublu také pomáhal fakt, že až do srpna se cena barelu ropy pohybovala nad úrovní 100 USD za barel. Navíc vzhledem k závislosti států nejen ve východní Evropě na ruském plynu byly tyto státy, i vzhledem k relativně prázdným evropským zásobníkům, ochotny plyn na trhu nakupovat téměř za jakoukoliv cenu. Všichni si vzpomínáme na palcové titulky v některých tuzemských médiích o tom, že cena elektřiny na burzách dosáhla loni v srpnu téměř 1000 EUR za MWh. Bohužel jen málokteré médium uvedlo, že za ceny nad 500 EUR MWh se uzavíralo jen absolutní minimum obchodů. Burza cenu uvede i v případě, že za ni byl uzavřen pouze jeden jediný kontrakt.

Zdroj: tradingview.com

Pokud pomineme šestitýdenní extrémní výkyv po začátku ruského útoku na Ukrajinu, ruský rubl proti euru aktuálně atakuje své nejslabší hodnoty za posledních pět let. Od začátku roku 2023 rubl ztratil zhruba 25 % své hodnoty.

Jedna malá odbočka. Ekonomická teorie také říká, že oslabující měna je proinflačním faktorem pro danou ekonomiku. Pokud totiž měna slábne, prodražují se veškeré dovozy do dané země. Vzhledem k tomu, že Rusko je nuceno dovážet např. komunikační techniku, spotřební elektroniku, počítače, léky, velké průmyslové stroje a celou řadu jiných statků, jsou výsledky spotřebitelské inflace okolo 3 % prezentované ruským statistickým úřadem v roce 2023 velmi nedůvěryhodné. V případě správného měření by to totiž znamenalo, že výše zmíněné letošní ztráty rublu cca 25 % na sebe “bere“ v případě zahraničního zboží někdo jiný, než konečný spotřebitel. Kdo by to udělal?

Pokračování ve druhé části ZDE