Co se stane, až Rusku dojdou finanční rezervy?

Pokud bude vojenský konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou pokračovat, Rusku mohou v relativně brzké době dojít finanční rezervy. Jaké jsou poté scénáře možného vývoje?

Ruský útok na Ukrajinu v únoru 2022 neměl pro ruskou ekonomiku znamenat, dle ruských odhadů, v zásadě nic, mělo se přece jednat o krátkodobou „speciální vojenskou operaci“. Uplynulo 32 měsíců a ukončení konfliktu je stále v nedohlednu. Ruský vojensko-průmyslový komplex se během války rozpoutané Vladimírem Putinem výrazně rozšířil, protože výdaje na obranu a vojenská produkce prudce vzrostly. Stručně řečeno se ruská ekonomika stala ekonomikou válečnou.

Co může ovlivnit budoucí směřování ruské ekonomiky? Je zřejmé, že hlavní roli hrají vojenská a ekonomická rozhodnutí ruské vlády. Klíčovým faktorem je pak také cena ropy. A v neposlední řadě tlak světového společenství na Rusko, aby zastavilo svou nevyprovokovanou agresi. Zatímco první dvě síly jsou mimo přímou kontrolu západních demokracií, třetí je zcela v jejich moci. Rusko má sice díky svým finančním rezervám stále finanční kapacitu financovat všechny položky federálního rozpočtu pro 2024, ale situace se může změnit již v roce 2025. Vzhledem k tomu, že příjmy federální vlády opět nebudou stačit na pokrytí výdajů a rozdíl přestane být pomalu možné čerpat z Fondu národního blahobytu, může být Rusko brzy nuceno učinit drastická rozpočtová rozhodnutí.

Co se může stát, až Rusku dojdou finanční rezervy? Nastiňme si tři možné scénáře. První z nich je zřejmě nejméně reálný. Pro nedostatek finančních prostředků Rusko zastaví své vojenské výdaje, vzdá se své „speciální vojenské operace“ na Ukrajině, uzná svou porážku a vrátí se k běžnému provozu své ekonomiky. Je tu však problém. Ruský stát pro potřeby vedení války ve velkém zafinancoval vzkříšení sovětského vojensko-průmyslového komplexu, ale kdo a jak bude financovat transformaci do „normálního“ stavu? Navrátit schopnost ruského průmyslu od výroby vojenské techniky k výrobě civilního zboží je v kontextu budoucích finančních potíží velmi nejistá. Rusko financovalo opětovné spuštění zbrojních továren, z nichž některé byly po léta zakonzervovány. To mělo dopady na celý dodavatelský řetězec a subdodavatele. Náhlé zastavení výroby pro vojenské účely by rozhodně nezůstalo bez následků pro všechna odvětví přímo spojená s dodávkami zbrojních komponentů tzn. celý vojensko-průmyslový komplex. Továrny, které dříve vyráběly tanky nebo rakety, nebudou schopné ze dne na den vyrábět auta nebo obráběcí stroje. Tento scénář by umožnil uvažovat o postupném zrušení sankcí, nebo dokonce o uvolnění pomoci od mezinárodních institucí ve střednědobém horizontu za předpokladu, že se Rusko zaváže financovat obnovu Ukrajiny. Tento scénář by sice pravděpodobně nejlépe zabránil hospodářskému kolapsu, ale zároveň představuje pro Vladimíra Putina největší politické riziko. Pravděpodobnost, že k takovému scénáři dojde, je proto velmi nízká, dokud bude Putin pevně držet otěže moci. V případě jeho smrti ale může být pro jeho následovníka (a především oligarchy v pozadí) tato možnost akceptovatelná.

Druhý scénář by mohl zahrnovat masivní čínskou intervenci (finanční půjčky, dodávky vybavení, munice, vojáků atd.) výměnou za ještě větší přístup k ruským přírodním zdrojům nebo dokonce výměnou za území, jako je Sibiř, na kterou si Čína „brousí zuby, psali jsme o tom v tomto článku. Tento scénář by Rusku umožnil pokračovat v ofenzivě i posílit svou ekonomiku na další roky. Klíčovým problémem tohoto scénáře ale je, že by vystavil Čínu masivní hospodářské odvetě ze strany Západu. Kromě toho, že by to rozdělilo svět na dva hlavní geopolitické bloky, jako tomu bylo během studené války, by již tak aktuálně vratká čínská ekonomika tento šok těžko absorbovala, takže tento scénář je nad rámec současné podpory velmi nepravděpodobný.

Třetí scénář je nejpravděpodobnější. Spočíval by ve snaze nic neměnit a snažit se přizpůsobit. Rusko by se po vyčerpání rezerv mohlo např. rozhodnout pozastavit některé sociální dávky a snížit platy a zároveň pokračovat ve zvyšování daní. Kromě toho by mohlo zabavit veškerá zahraniční aktiva, která se v Rusku stále nacházejí, a nebo dokonce postupně rozprodat zlaté rezervy ruské centrální banky, která k 1. lednu 2024 stále vlastnila 358 tun zlata. Protože to v dlouhodobém horizontu pravděpodobně nebude stačit, Rusku nezbude nic jiného než zapnout „tiskárnu peněz“, což zvýrazní inflační spirálu a dále znehodnotí rubl. Tato strategie by Rusku s největší pravděpodobností umožnila vydržet několik dalších let, ale s rizikem naprostého hospodářského kolapsu na konci. To je mimochodem přesný popis hospodářské situace Sovětského svazu v letech 1989-1991. Navrhovaných 40 % všech výdajů ruského státu v roce 2025 pro potřeby armády také do značné míry začíná připomínat poslední léta před rozpadem sovětského impéria.