Co vše Čína ve skutečnosti zamýšlí s Novou Hedvábnou stezkou? 2. část

Čínský globální projekt Nové Hedvábné stezky investuje do infrastruktury i v Evropě. Černé Hoře čínská banka poskytla úvěr ve výši téměř pětiny ročního rozpočtu této balkánské země! Není za projektem Nové Hedvábné stezky skrytý ještě jiný zájem?

Že nejde v případě „podezřelých“ projektů vždy pouze o rozvojové země Asie či Afriky je vidět na příkladu, pro který si můžeme z České republiky dojet i autem. V Černé Hoře si tamní vláda vzala na výstavbu části dálnice spojující přístav Bar se srbským Bělehradem úvěr od čínské státní banky Exim Bank ve výši 944 milionů dolarů s 2% úrokem a splátkovým kalendářem na 20 let. Výše půjčky odpovídá téměř pětině ročního HDP Černé Hory! Černá Hora měla o stavbu zájem již dříve, ale evropské banky žádosti o půjčku opakovaně zamítaly z důvodu obav, že nebude Černá Hora schopna svůj závazek splatit. Stejný názor měla Evropská investiční banka, kterou tehdejší černohorská vláda také oslovila. Smlouva s čínskou bankou je opět koncipována tak, že pokud nebude Černá Hora schopna úvěr splácet, má Čína právo zabavit v Černé Hoře část tamního pobřeží. Jen těžko uvěřitelný je souhlas tehdejší vlády černohorského premiéra Mila Đukanoviće s tím, aby o případných sporech rozhodovaly čínské soudy. Do smlouvy s Černou Horou (a rozhodně to není u projektů Nové Hedvábné stezky výjimkou) si navíc Čína prosadila to, že stavební dělníci přijíždějí z Číny a balkánská země, kde se míra nezaměstnanosti poslední dva roky drží okolo 20 %, se tak svou pracovní silou na stavbě národního významu ani nemůže podílet. Pro informaci dodejme, že Černá Hora nezískala půjčku od evropských bank i z důvodu nejasného vlivu na životní prostředí, což ale pro čínské banky není žádnou překážkou. V roce 2020 vyšlo najevo, jak významným způsobem stavbou dálnice utrpěl kaňon řeky Tara. Jde o druhý nejhlubší kaňon na světě a v rámci Národního parku Durmitor je již od roku 1980 součástí světového dědictví UNESCO.

Několika desítkám z celkem 140 zemí, kterým Čína poskytla úvěry v rámci Nové Hedvábné stezky, umožnila „Říše středu“ odklad splátek. Bude to ale ochotna Čína dělat dlouhodobě, nebo se raději přikloní k možnosti získat danou infrastrukturu do svého vlastnictví?

Aktuálně se zdá, že minimálně některé země začínají být k dalším čínským investicím velmi obezřetné. Osud přístavu na Šrí Lance v podobě dluhu ve výši min. 5 mld USD se nikomu, kdo má na srdci zájem především vlastní země, následovat nechce. V poslední době např. země jako Tanzanie nebo Rwanda přerušily již rozběhnutá jednání s čínskými partnery a potřebné finanční prostředky si zajistily jiným způsobem. Po zkušenostech s čínskými investicemi se rozvojové země, pokud to jde, raději obrací na Mezinárodní měnový fond (MMF), pokud potřebují získat finanční prostředky. Ne všem zemím se ale od MMF podaří úvěr získat, příkladem může být třeba žádost Zambie z roku 2018 nebo Venezuely z roku 2020. Z bezpečnostních důvodů v roce 2021 zrušila některé smluvené projekty joint-venture Austrálie.

Při pohledu na to, do jak riskantních projektů byla Čína ochotna investovat, je otázkou, zda Čína od počátku nekalkulovala s tím, že část poskytnutých úvěrů dotčené země nebudou schopny splácet a že se nakonec čínským státním subjektům dostanou do vlastnictví majetky, ke kterým by se jinak dostávaly jen velmi obtížně. Některé přístavy především v jihovýchodní Asii a východní Africe by se Číně z titulu rozšiřování vojenského vlivu rozhodně hodily…