Co zaznělo na „václaváku“… 1. část

V den výročí vzniku samostatného Československa se na Václavském náměstí v Praze sešlo několik desítek tisíc demonstrantů s celou řadou požadavků, co by Česká republika aktuálně měla dělat nebo z jakých organizací by měla vystoupit. Ponechme stranou výzvu k násilnému převzetí moci či samotné motivy organizátorů ke svolání akce a podívejme se na jejich požadavky z pohledu relevance, proveditelnosti nebo „jen“ selského rozumu.

Odchod z OSN

Odchodem z Organizace spojených národů (OSN) by Česká republika nezískala v podstatě nic. OSN v podstatě nijak členské státy neovlivňuje a nezasahuje vládám do řízení zemí. Důkazem budiž fakt, že členem OSN je např. Švýcarsko, možná nejdemokratičtější země vůbec, a na druhé straně mají stejnou váhu při hlasování zástupci zemí jako Afghánistán nebo KLDR. Někdo by sice mohl namítnout, že by případným odchodem z OSN Česká republika uspořila ročně cca 200 mil. CZK na povinném příspěvku, ale od této částky by bylo pro finanční vyčíslení odchodu nutné odečíst prostředky, které české subjekty čerpají v rámci celé řady oblastí, jmenujme alespoň organizaci UNESCO. Zapsání, aktuálně šestnácti, tuzemských památek na prestižní seznam jim přináší nejen přímé příspěvky od zmíněné organizace, ale také prestiž a turistický zájem přetavený ve finanční příjem daných památek plynoucí právě z toho, že „jsou v UNESCO“. Odchodem bychom také do značné míry popřeli vlastní historii, protože tehdejší Československo, rukou ministra zahraničí Jana Masaryka, podepsalo v roce 1945 spolu s dalšími 50 zeměmi zakládající listinu OSN.

Odchod z NATO

Česká republika do Severoatlantické aliance vstoupila v roce 1999 a spolu se vstupem do EU o pět let později dobrovolně završila svou změnu orientace na západní demokratický svět. Požadavky na odchod ČR z NATO občas zaznívaly i dříve např. ve spojení s migrační krizí, nebo se závazkem členských zemí přispívat alespoň 2 % z HDP na obranu. Pokud bývalý premiér Paroubek v pátek kritizoval zvýšení výdajů na dlouhodobě podfinancovanou armádu České republiky, měl by druhým dechem dodat, že je to i kvůli tomu, že za jeho „premiérování“ došlo poprvé od vstupu země do NATO ke snížení národního příspěvku pod zmíněná 2 % HDP. Volat po odchodu z NATO v době, kdy ruské jednotky okupují části Ukrajiny a v době, kdy od představitelů ruské moci či jejich tiskových mluvčích opakovaně zaznívá požadavek na anexi několika bývalých sovětských republik či dokonce zemí střední Evropy, se případný odchod z NATO jeví jako naprosto nesmyslný. A pokud by snad někdo spoléhal na to, že ze čtyř našich sousedů jsou tři země členy NATO (Rakousko je neutrální stát), a přímý vojenský útok na ČR je tak velmi nepravděpodobný, šlo by o velmi sobecký přístup.

Zastropování cen potravin

Na demonstraci také zazněl požadavek na zastropování cen potravin z důvodu jejich zásadního růstu. Ponechme teď stranou, že něco takového je v přímém rozporu s právem EU. Zastropování ceny čehokoliv, bez ohledu na výrobní či prodejní náklady, nutně povede k nedostatku daného statku. Důvod je jasný. Proč by výrobce či prodejce měl akceptovat státem určenou cenu a prodej statku ze svého dotovat, když se mu při takto uměle stanovené ceně nemusí vrátit vynaložené náklady? Pro učebnicový případ ani nemusíme otevírat ekonomickou literaturu, stačí se podívat do Maďarska. Tam už v listopadu loňského roku vláda určila maximální ceny benzínu a nafty. Vzhledem k postupně rostoucím cenám paliv v okolních zemích to logicky vedlo k výraznému navýšení tankování cizinců v Maďarsku. Tamní vláda poté omezila prodej paliv za nižší cenu pouze na auta s maďarskou státní poznávací značkou. Výsledek byl ve finále takový, že celá řada čerpadlářů přerušila činnost, nebo ji rovnou ukončila, protože prodej za nižší cenu jim nepokryl ani jejich vlastní náklady. Vedlo to logicky k nedostatku pohonných hmot. Pro informaci dodejme, že zastropování ceny pohonných hmot po české vládě před několika měsíci požadoval expremiér Babiš. Při aplikaci tohoto opatření bychom tak mohli zapomenout na plné regály jídla všech možných značek, chutí a vůní. Pro funkčnost opatření by navíc bylo nutné kompletně uzavřít české hranice, protože by jinak pro levnější potraviny do příhraničních oblastí ČR logicky začali jezdit cizinci z okolních zemí a nedostatek potravin by ještě prohlubovali. V Maďarsku tamní vláda po provozovatelích čerpacích stanic chtěla, aby kontrolovali státní poznávací značku každého zákazníka a podle toho prodali pohonné hmoty za sníženou, nebo plnou cenu. Nechám na představivosti čtenáře, jak by toto bylo možné kontrolovat v případě prodeje potravin ve večerkách, supermarketech apod.