Co zaznělo na „václaváku“… 2. část

V den výročí vzniku samostatného Československa se na Václavském náměstí v Praze sešlo několik desítek tisíc demonstrantů. Co by znamenala realizace jejich požadavku na odchod České republiky z EU?

Myšlenka „CZExitu“ není nová, v nepravidelných intervalech se objevovala už v minulosti ve spojení s několika tématy jako nelegální migrace, záchrana krachujícího Řecka nebo implementace některých legislativních požadavků EU do tuzemského práva. Myšlenka zbavení se „diktátu Bruselu“ může znít lákavě, ale řekněme si, co by odchod České republiky z EU reálně způsobil. Neřešme zavedení celních kontrol na hranicích nebo konec přílivu miliard EUR ze společného rozpočtu EU, ale pouze základní dopady odchodu České republiky z pohledu domácí ekonomiky.

V prvé řadě by se Česká republika dostala do pozice pouhého příjemce rozhodnutí EU o podobě vlastního odchodu, protože by neměla absolutně žádné páky na to, aby prosadila vlastní zájem. Ani Velká Británie, se svou daleko větší ekonomikou a tím i vyjednávací silou, v žádném případě nedosáhla podoby „brexitové“ dohody, jaké si představovala. Snad ani vášniví příznivci odchodu z EU neočekávají, že by bilaterální obchodní dohody s jednotlivými státy EU měly být výhodnější, než stávající dohody na úrovni celé EU. Důvod je jednoduchý. Co by země jako Německo, Francie nebo Itálie nutilo, aby „odpadlické“ České republice vycházely vstříc? Vůbec nic. Stát významu České republiky by vždy v takovýchto jednáních tahal za výrazně kratší konec provazu. Další otázka zní, zda by zahraniční společnosti chtěly udržet výrobu v zemi, která opouští multinárodní prostor, kde jsou investice v zásadě v bezpečí a kde mají zahraniční subjekty jistotu jasného legislativního rámce. Minimálně část z nich by Českou republiku opustila a tím zvýšila nezaměstnanosti v zemi. Tuzemští výrobci by se stali nekonkurenceschopnými z důvodu znovuzavedení cel, což by vedlo k ještě vyšší nezaměstnanosti z důvodu dalšího propouštění. Česká ekonomika se bohužel stále do značné míry nevymanila z pozice „montovny“, když se u nás vyrobí polotovar, ale konečný výrobek s vyšší přidanou hodnotou spatří světlo světa na západ od nás. Pokud nyní stále máme nějakou šanci, i díky zahraničnímu kapitálu,

postupně zvyšovat přidanou hodnotu výroby, po odchodu z EU by tato možnost zcela jistě padla, protože by nebyl v České republice nikdo, kdo by to ufinancoval. Ponechme stranou variantu finanční pomoci např. z Číny, protože už dnes je vidět, k čemu to vede v celé řadě zemí třetího světa, ale to je na úplně jinou debatu.

V návaznosti na plánované opuštění EU by razantně oslabila česká koruna. Pokud byla hodnota kurzu nad 27,00 EURCZK z doby devizových intervencí v letech 2013-2017 pro někoho nepřijatelná, musel by se připravit ještě na daleko výraznější ztráty domácí měny. Naprosto iluzorní je představa, že by snad takovému slábnutí koruny byla schopna ČNB nějak zabránit. Nebyla, protože její možnosti by byly jasně dané velikostí devizových rezerv v cizích měnách, které by konvertovala do korun s cílem domácí měnu před slábnutím bránit. A eura nebo dolary si ČNB opravdu natisknout nemůže… ČNB by musela reagovat razantním zvýšením úrokových sazeb a pokud někomu přijde stávající 2T repo sazba ve výši 7 % extrémní, musel by si zvyknout na daleko vyšší hodnoty. Díky výrazně slabší české koruně bychom si zásadně připlatili za všechno, co je k nám nutné dovézt. Dopad na domácí spotřebitelskou inflaci by byl takový, že bychom s nostalgií vzpomínali na aktuální meziroční růst cen o 18 %. Pro vyjádření dopadu zmíněných faktů na stav veřejných financí země není ani nutné mít ekonomické vzdělání.

Závěr je takový, že odchod z EU by přinesl zásadní snížení českého HDP díky poklesu zahraničních investic v ČR či rovnou odchodu zahraničních společností. Ve spojení s nižší konkurenceschopností českých výrobců by došlo k podstatnému zvýšení nezaměstnanosti. Díky výrazně slabší české koruně bychom platili za pohonné hmoty tolik, co ještě nikdy a o následném dopadu této skutečnosti v zásadě do všech položek spotřebního koše se není nutné více rozepisovat. Mohli bychom také počítat s „odlivem mozků“, protože proč by schopní a vzdělaní lidé měli zůstávat v zemi s tak zásadně se snižující životní úrovní? Fakt, že bychom při každém překročení české státní hranice trávili čas na hraničních přechodech, by nás trápilo asi nejméně. Důvodem by bylo především to, že starosti s výběrem destinace zahraniční dovolené by většina lidí vůbec neměla. Odchod z EU si tak mohou přát pouze neinformovaní lidé, nebo jedinci, kteří mají na srdci prospěch úplně jiné země než České republiky…