Dilema vlády k cenám pohonných hmot

Původní směry uvažování byly ve dvou rovinách:

Snížit či úplně odpustit DPH nebo spotřební daň, případně obě, nebo zastropovat konečnou cenu pohonných hmot bez nějakých úprav. Pokud by vláda přistoupila k daňové úlevě, pak je nutné dodat, že by to znamenalo výpadek podstatných příjmů do statní kasy. Tuto variantu bychom však stejně všichni zaplatili, protože by bylo třeba tyto nerealizované příjmy financovat dluhem státního rozpočtu. Dalším vedlejším efektem by byla volná cesta k přirozené tendenci zvyšování marží firem v řetězci prodejů paliv. Jakoukoli následnou kontrolu marží ze strany státu nevidím jako příliš účinnou. 

Dále je zde pak rovina plošných či selektivních úlev na cenách pohonných hmot. Ale ani toto dilema se nejeví jako správné. Jenda věc je politická poptávka po sociálně spravedlivém přístupu selekce ve prospěch nízkopříjmových skupin spotřebitelů, ale druhá je státní rozpočet, který je už tak v robustním deficitu.

Nejsprávnější a nejspravedlivější by bylo nedělat nic a ceny nijak neovlivňovat. Rozhodli jsme se dát najevo nějaký morální postup v podobě sankcí proti Rusku a toto jsou jeho efekty. Domnívat se, že zavedeme sankce, aniž bychom je sami zaplatili, je liché.

Podle včerejších dat z ČSÚ vzrostly v únoru ceny pohonných hmot meziročně o 31 %, což není žádné drama, i když se to může tak jevit. Emoce vyvolává spíše rychlost zdražování než cena samotná. Platit za litr pohonných hmot přes 50 korun za litr je sice přísné, ale pokud válka na Ukrajině nabere na intenzitě a skutečně dojde ke snížení dodávek, dnešní ceny pohonných hmot se budou zpětně jevit jako velmi příznivé.