Diskriminační zpoplatnění vysokých škol

Vysokoškolské vzdělání je soukromý statek veřejně poskytovaný státem. Mnoho lidí z českého vysokoškolského vzdělávání odpadá předčasně, a to se tak stává neefektivní. Zpoplatnění může působit diskriminačně, je proto nutné zavedení grantů, jež budou státu navráceny v produktivním věku jedince. Lidé jsou omezený zdroj a je tak problematické tento zdroj adekvátně alokovat mezi vysokoškoláky a jiná důležitá povolání.

Národní ekonomická rada vlády (NERV) před více než čtrnácti dny předložila vládě seznam možných opatření, jak snížit výdaje nebo zvýšit příjmy státního rozpočtu, aby bylo dosaženo zeštíhlení jeho každoročního deficitu. Jedním z bodů je také navržení zpoplatnění studia na vysoké škole. Téma se dostalo už i do prostoru diskuzí prezidentských kandidátů.

Vzdělání, alespoň to vysokoškolské, je z pohledu ekonomické teorie soukromý statek poskytovaný veřejně státem. Soukromý statek musí splnit dvě základní podmínky - vylučitelnost ze spotřeby a rivalitnost. Ze studia na vysoké škole je možné být vyloučen ze spotřeby, neboť je nutné splnit závazné podmínky pro přijetí ke studiu. Obdobné je to také na středních školách. Povinná je však docházka na základní škole, a tedy je vzdělávání v rané fázi života nevylučitelné. Na vysokých školách je také dále splněna podmínka rivalitnosti, pakliže uvažujeme, že s každým dalším studentem v učebně se hodnota vzdělávání pro jednotlivce snižuje. Vyučující poskytuje informace kvalitněji spíše menšímu počtu studentů.

Kdo hovoří o vzdělání jako o veřejném statku, myslí spíše statek přispívající veřejnému blahu. Vyšší vzdělání zvyšuje tuzemskou produktivitu práce a produkci ekonomiky měřenou hrubým domácím produktem. V případě maximalizace společenského pokroku by tak mělo být vysokoškolské vzdělávání dostupné všem. V českém případě tedy všem, co splní podmínky přijetí. Vzdělání dostupné pouze těm, co budou moci zaplatit školné, je diskriminační pro méně příjmové skupiny nebo pro ty, co nejsou ochotni poplatek zaplatit. Aktuální nastavení je však také ve své podstatě diskriminační, protože je stále nutné splnit podmínky přijímacího řízení.

Faktem je, že mnoho vysokoškolských studentů v Česku nedokončí studium. Důvody jsou různé, ale školné může mnoho zájemců odradit. Placené studium je jistota, že studovat budou pouze ti, co na to mají peníze anebo ti, co opravdu studovat chtějí. Podle dostupných údajů z MŠMT už v prvním roce bakalářského studia končí 40 % studentů. Značná neúspěšnost je částečně způsobena i tím, že mnoho lidí očekává od studia dané vysoké školy něco jiného a brzy pak mění školu, fakultu, nebo dokonce celý studovaný obor, protože až na vysoké škole zjistí, že raději měli studovat něco jiného. Na mnoha vysokých školách funguje první ročník i jako další stupeň přijímacího řízení a jedná se tak o takzvané “síto”. Školné přidá studiu na vážnosti a na důležitosti. Stát na zdravotním a sociálním pojištění a různých slevách na dani a jízdném utratí za studenty mnoho miliard - mnohdy neefektivně, neboť úsilí státu i studenta není proměněno v titul.

Kvůli potenciálnímu diskriminačnímu jednání vůči studentům tak NERV navrhuje, aby studentům byl zpřístupněn vratný grant s nízkým úrokem pod státní regulací. Systém je podle rady téměř bezrizikový a v dlouhém období výdajově neutrální nebo téměř neutrální. Grant by mohl fungovat tak, že stát poskytne studentovi přes obchodní banku finanční obnos. Student se přijmutím částky zavazuje k tomu, že pakliže se mu v produktivním věku zvýší příjem nad předem určenou hranici (například nad medián nebo průměr mezd), tak bude převyšující část daněna nadstandartní sazbou. Překročit tuto hranici by pro vysokoškolského studenta neměl být problém. Grant by byl mírně úročen, aby si ho vybírali pouze ti, co potřebují peníze k úspěšnému završení svého studia. V takové podobě systém navrhuje Daniel Münich z CERGE-EI. Autoři si berou inspiraci například ve Spojeném království. Bez grantu by bylo studium vysoké školy opravdu pouze pro privilegované s dobrým rodinným zázemím a zpoplatnění by se jevilo jako diskriminační.

Existuje nedostatek technicky vzdělaných lidí, proto je tu i několikrát předestřená možnost, že budou technické obory z nutnosti platit školné vyloučeny. Obdobně to navrhoval třeba Jiří Rusnok. Platit to může ale pro jakékoliv obory podle potřeby. Zvýší se tak však stupeň intervencionismu veřejného sektoru.

Další možností je neakreditovat tolik vysokoškolských institucí, popřípadě neakreditovat na vysokých školách pouze některé fakulty nebo obory. Je jasné, že by snížení počtu akreditací omezilo přístupnost vzdělání pro mnoho osob. Ty by pak například museli dojíždět do vzdálenějších částí republiky. Vzdělání by přišlo o punc všeobecnosti, mnoho lidem by bylo zamezeno studovat.

Evropská unie chce počet vysokoškolsky vzdělaných lidí zvyšovat. Dává si za cíl zvýšit podíl osob ve věku 30 až 34 let s vysokoškolským diplomem na 50 % do roku 2030. Z posledních dat vyplývá, že v roce 2020 bylo takových osob v EU 40 %. Česko bylo podprůměrné, když se dostalo na hladinu 35 %. S tímto cílem nedává smysl odrazovat lidi zpoplatněním od volby vysoké školy.

Dalším problémem je, že lidé jsou omezený zdroj. V Česku lidí přibývá pouze díky migraci. Co se stane, až bude jasně zřejmý nedostatek pracovníků integrovaného záchranného systému, řemeslníků nebo zemědělců? Trh takovým pracovníkům zvedne mzdy, ovšem při omezeném počtu lidí je složité balancovat na hraně vysokého množství univerzitně vzdělaných lidí a esenciálně důležitých povolání, kde je už nyní pracovníků nedostatek.