Dle premiéra se daně domácnostem zvyšovat nebudou… 1. část

Státní rozpočet pro rok 2023 byl schválen se schodkem 375 mld. CZK. Vláda ve svém programovém prohlášení slibovala rozpočtovou odpovědnost. Premiér Fiala potvrdil závazek vlády nezvyšovat daně domácnostem. Je to ale reálné?

V úterý večer byl schválen státní rozpočet pro rok 2023, když ho vláda svou většinou v poslanecké sněmovně prohlasovala se schodkem 375 mld. CZK. Vůbec poprvé v historii plánované výdaje státu převýší 2 biliony CZK. Premiér Petr Fiala opakovaně prohlásil, že domácnostem se daně zvyšovat nebudou.

Stávající vláda „pětikoalice“ velmi často kritizovala rozpočtovou politiku předchozí vlády Andreje Babiše za nejvyšší schodky státního rozpočtu v historii země. V letech 2020 a 2021 skončilo hospodaření státu deficitem 367 resp. 420 mld. CZK. Mezi léty 2019-2022 se, částečně díky celosvětové pandemii Covidu-19, poměr státního dluhu k ročnímu HDP zvýšil o více než 10 procentních bodů na necelých 42 %. To sice v rámci EU byla na konci roku 2021 pátá nejnižší hodnota, ale rychlost zadlužení a také jeho struktura musí přinášet vrásky všem lidem s ekonomickým povědomím, co se o problematiku zajímají.

Stávající vláda do značné míry problém struktury státního dluhu zdědila, když i bez Ruskem vyvolané války by se schodek rozpočtu pro rok 2022 pohyboval někde mezi 200-250 mld. CZK. Je zásadní problém, když i v době hospodářského růstu (byť mírného) státní rozpočet počítá s tak významným rozdílem mezi příjmy a výdaji. Do určitě míry si ale stávající vláda za tento problém může sama, když i hlasy ODS prošlo na konci roku 2020 zrušení superhrubé mzdy, což znamená, že stát vybírá na dani z příjmu fyzických osob o cca 100 mld. CZK ročně méně.

Pokud vláda do konce svého mandátu zásadně v oblasti zadlužování „nešlápne ne brzdu“, může začít narážet na tzv. dluhovou brzdu. Opakované schodky státního rozpočtu v řádech stamiliard CZK také nesvědčí České republice z pohledu ratingu „velké trojky“ tzn. agentur Moody's, S&P nebo Fitch. Více k této problematice spolu s vysvětlením pojmu dluhové brzdy lze nalézt např. v tomto článku.

Mottem programového prohlášení stávající vlády v oblasti veřejných financí je „šetřit na státu, ne na lidech“. Je fair zmínit, že vláda je reálně u moci 9 měsíců, když musela v prvé řadě řešit dopady války na Ukrajině a sekundárně zásadní nárůst cen energií. Ve velmi blízké době už ale bude muset ukázat, co je schopna, i z pohledu veřejných financí, udělat. Nejen proto, že je to potřeba, ale i s ohledem na další parlamentní volby. Kromě faktu, že voliči „pětikoalice“ nechtěli mít v čele země trestně stíhaného premiéra, hodili hlasy vládním stranám také proto, že viděli problém ve výrazném nárůstu státního dluhu, který budou muset splácet ještě jejich potomci. Pokud „pětikoalice“ nedokáže veřejné finance nejpozději do konce svého mandátu stabilizovat, jen těžko může očekávat hlasy lidí, co si nepřejí zadlužování státu.

Pokud vyjdeme z premisy, že vláda nechce zvyšovat daně, musí se zaměřit na výdajovou stranu rozpočtu. Bohužel hned prvním pohledem přijdeme na to, že téměř 80 % výdajů je tzv. mandatorních a vláda s nimi nemůže nic udělat, jde o výdaje na důchody, různé dávky apod. Zbývajících 20 % představuje zhruba 400 mld. CZK, nejde tak o nevýznamnou částku. Ale je žádoucí, aby vláda seškrtala investice do vědy a výzkumu, dopravní infrastruktury nebo do dlouhodobě podfinancované české armády? Po odečtení zmíněných položek v rozpočtu nezbývá ani 100 mld. CZK pro případné úspory. V období dlouhodobě nízké nezaměstnanosti také není příliš pravděpodobné, že by vláda dokázala operativně ušetřit na platech státních zaměstnanců. Navíc v době, kdy inflace atakuje hranici 20 %. Shrnutí je tedy takové, že jen výdajová strana problém vysokých deficitů státního rozpočtu ČR v žádném případě nevyřeší.

Pokračování ZDE