Domácí inflace je nejvýše od července 1998

Nikoho asi nepřekvapí, že únorová domácí inflace opět láme rekordy a poprvé za 24 let se dostala nad 10 %. Spotřebitelské ceny se v únoru meziročně zvedly o 11,1 %. Meziměsíčně to bylo o 1,3 %

Elektřina meziročně podražila o 22,6 % a zemní plyn o 28,3 %. U potravin nejvíce rostly ceny pečiva a sice o 11,3 %, mléčných výrobků o 8,8 % a zeleniny o 8 %. Pohonné hmoty šly oproti loňskému únoru nahoru o 31 %.

Aktuální inflaci musíme však rozdělit do několika skupin. Asi nejmenší část zdražování jde na vrub rostoucí ekonomice, spotřebitelské důvěře a silné spotřebitelské poptávce. Hovoříme tedy o té běžné a zdravé inflaci.

Druhým faktorem jsou rostoucí ceny z důvodu stále přetrvávajících problémů s cenami vstupů do výroby, nedostatku některých surovin či komponentů na trhu a potížím v mezinárodní dopravě. K tomu se přidává faktor rostoucí cen energií a ropy na světových trzích, což se robustně v únoru projevovalo i v ČR.

Třetím vlivem je agrese Ruska na Ukrajině. Musíme si uvědomit, že se jedná o data z únor, takže relativně čerstvá, ale přesto dopady války na Ukrajině zatím nejsou nikterak velké. Ty se plně projeví až v březnových datech.

Co s tím? ČNB dosud zvedala sazby a není vyloučeno, že ještě utažení měnových podmínek přijde. Centrální bankéři však dobře vědí, že aktuální ceny rostou z důvodů, se kterými ČNB nic neudělá, proto intervenují ve prospěch české koruny a zabránili jí spadnout nad 26 korun za euro. Silná domácí měna působí jako silný protiinflační faktor, což je cílem i ČNB. 

Další osud domácích cen závisí na dalším vývoji války na Ukrajině. Pokud Nedojde k uklidnění situace, agresivní chování Ruska se ještě zesílí, protože V. Putin už hraje o vše. To samozřejmě ceny katapultuje ještě nahoru.
Bylo by naivní si myslet, že se nás sankce nedotknou a že si západ bude počínat odhodlaně, a přitom to nepostihne běžné Evropany.