Domácí průmysl: Když růst znamená stagnaci

Domácí průmyslová výroba za březen meziročně vzrostla o 2,2 %, což je sice kladný výsledek a produkce roste, přesto spíše stagnujeme. Meziměsíčně průmysl šel nahoru o 1,7 %.

Za slušný výsledek průmyslové produkce bych považoval její růst o 5 % a více. Situace je bohužel jiná a oproti loňskému roku prakticky nerosteme a bude hůř.

Hodnota nových zakázek se snížila o 1,7 %, což je velmi špatný příznak dnešní situace. Zahraniční zakázky šly dolů dokonce o 5 % a na celkovém poklesu nic nezmění ani růst domácích objednávek o 5,6 %. Vyšší dodávky komponentů do automobilového průmyslu znamenaly meziroční růst výroby vozidel o 42 %

V dubnu se dočkáme ještě nejspíš poměrně slušného výsledku, ale další měsíce budou znamenat propad průmyslu do červených čísel. Ne však proto, že by se celková situace nějak podstatně zhoršila, ale kvůli vyšší srovnávací základně s loňským rokem, kdy se českému průmyslu dařilo o něco více.

Na celkovém obrázku se však nic zásadního nemění. Jestliže německý průmysl meziměsíčně v březnu propadl o 3,4 %, pak ani v ČR nemůžeme čekat zázraky.

Česká ekonomika je venku z recese, ale stále balancujeme kolem nuly. Zdá se, že vyššího růstu HDP bychom lépe dosáhli s nižšími sazbami, ale k tomu má ČNB zatím daleko. Musí sazby držet nahoře kvůli příliš vysoké inflaci.

Česká republika se za poslední dlouhá léta nikterak nevymanila ze závislosti na Německu, v tomto ohledu chybí dlouhodobý plán. Být takto navázaní na Německo má v době růstu nesporné výhody, ale v době poklesu tamního průmyslu, a především spotřebitelské poptávky, se toto spojení stává hrozbou.