Hlavní evropské daňové ráje

Evropské státy v současné době soupeří o to, kdo přiláká a udrží bohaté jednotlivce a investory. Mnohé země nabízejí atraktivní daňové výhody, které bohatým expatům umožňují snížit daňovou zátěž a udržet své jmění. Tento fenomén ale zároveň přináší otázky, jaký dopad mají tyto daňové výhody na celkovou ekonomiku států i na místní obyvatelstvo.

Podle EU Tax Observatory přestaly nejvyšší sazby osobní daně v EU od finanční krize v roce 2008 klesat. Místo toho stále více vlád zavádí preferenční daňové režimy, které jsou zaměřeny na cizince s vysokými příjmy. Tyto iniciativy mají za cíl přilákat bohaté expaty a motivovat je k přesunu svého majetku do nových destinací. Ne každý daňový ráj však vyhovuje všem stejně. Nízká daňová jurisdikce pro jednoho nemusí být daňovým rájem pro druhého. Jak uvádí Jason Piper, vedoucí daňového a obchodního práva při Association of Chartered Certified Accountants, daňové plány závisí především na tom, odkud dané jmění pochází.
Daňové výhody pro bohaté expaty

Zejména bohatí jednotlivci, kteří chtějí snížit své daňové břemeno, často volí možnost přestěhování se do jiné země, kde jim bude nabídnut výhodnější daňový režim. Každá země však nabízí jiné podmínky, přičemž některé jsou mnohem atraktivnější než jiné. Například Itálie nabízí daňový režim s paušální daní, což znamená, že bohatí jedinci platí fixní částku bez ohledu na skutečnou výši zahraničního příjmu. Tento režim byl nedávno upraven a částka zvýšena na 200 000 eur ročně, což je dvojnásobek původní částky. Tato výhoda je k dispozici po dobu až 15 let a je dostupná pouze těm, kteří nebyli daňovými rezidenty Itálie alespoň 9 z posledních 10 let.

Podobný režim existuje ve Švýcarsku, kde funguje systém forfait fiscal, který stanovuje daň na základě výdajů namísto příjmů nebo jmění. Tento režim je atraktivní pro superbohaté, ale švýcarský stát zavedl minimální daňovou zátěž, která závisí na výši nájemného nebo hodnoty nemovitosti.
Tyto daňové výhody však vyvolávají i kontroverze. V Portugalsku, kde byly zavedeny daňové výhody v rámci tzv. NHR režimu, se daňové úlevy staly zdrojem polemik, zejména kvůli růstu cen nemovitostí, který je často spojován s přílivem bohatých cizinců. Tento systém umožňoval bohatým jednotlivcům, zejména důchodcům, žít v zemi až 10 let a neplatit daň z příjmu ze zahraničních zdrojů. Tento režim přilákal do země mnoho cizinců, především důchodců, což vedlo k rostoucí kritice ze strany místních obyvatel i zahraničních států. Například Finsko a Švédsko tlačily na změny v daňové smlouvě s Portugalskem, aby mohly zdaňovat penze svých občanů, kteří se do Portugalska přestěhovali.

Portugalská vláda následně režim upravila a nyní se více zaměřuje na lidi s vyšším vzděláním, kteří mohou významně přispět k místní ekonomice. Portugalský ministr financí Joaquim Miranda Sarmento uvedl, že platy a příjmy z odborných činností budou mít i nadále daňové úlevy, ale penze, dividendy a kapitálové zisky budou vyloučeny.

Další možností, jak se bohatí jedinci mohou vyhnout vysokým daním, je vytváření holdingových společností. Tyto společnosti často fungují v tzv. "šedé zóně" mezi daňovými úniky a legální daňovou optimalizací. Jednotlivci mohou svůj majetek převést na holdingovou společnost, což jim umožní vyhnout se klasifikaci příjmů jako osobního příjmu.

Mezi země s nízkými sazbami daně z příjmu právnických osob patří například Irsko (12,5 %), Maďarsko (9 %), Bulharsko (10 %) a Kypr (12,5 %). Přestože OECD pracuje na zavedení globální minimální sazby daně z příjmu právnických osob ve výši 15 %, zatím se tato pravidla vztahují pouze na společnosti s příjmy nad 750 milionů eur ročně.