Inflace v Turecku je mimo veškeré koncepty

Ceny dnes rostou prakticky všude, ale v Turecku se dubnová spotřebitelská inflace meziročně zvedla o 69,97 %. Meziměsíčně to bylo o 7,25 %. I když je takto robustní růst cen bezprecedentní, ne v kontextu Turecka.

V devadesátých letech turecká inflace rostla tempem vyšším než 130 % a historicky nejvyššího tempa zdražování dosáhla země na přelomu roku 1980, kdy ceny meziročně rostly o 140 %. Z tohoto úhlu pohledu se dnešní růst cen nejeví jako zásadní, ale alarmující je především jeho tempo. Ještě v červenci 2020 se tamní ceny zvedaly o necelá 2 % a před čtyřmi měsíci to bylo jen o 21 %.   

Důvodů pro takto vysoký růst cen je hned několik, ale hlavní je absolutně nekompetentní přístup prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který se, kromě jiného, pasoval do role centrálního bankéře a jako lék na inflaci zvolil snižování sazeb. To má za následek jediné, a sice další roztáčení inflační spirály.

Pokud hovoříme o tureckých spotřebitelských cenách, které více méně nemají srovnání, o průmyslových cenách to platí dvojnásob. Ty meziročně za duben vzrostly o 121,82 % a jsou tak nejvyšší od roku 1995.

Začátkem tohoto týdne se turecká lira opět propadala a reálně hrozilo, že se převalí přes magickou hranici 15,00 USDTRY. Ještě v září loňského roku se lira držela hranice 8,600 USDTRY, ale neustálé experimenty, výkon tamní ekonomiky a lavírování Turecka mezi západem a východem mělo za následek pád důvěry a oslabování liry. Tu se v posledních měsících turecké centrální bance nedaří udržet v požadovaném pásmu a tento koridor se neustále posouvá výše. Hranice 15 lir za jeden dolar je velmi silnou rezistencí a je pravděpodobné, že turecká centrální banka proti dalšímu pádu měny přímo intervenuje.