Italský program na boj s veřejným dluhem

Ambiciózní strukturální rozpočet Itálie se snaží vyvést zemi z nadměrného deficitu Evropské unie do roku 2026, ale ekonomové varují, že agresivní fiskální utahování by mohlo poškodit růst a přivodit recesi.

Itálie tento týden představila ambiciózní strukturální rozpočet – „Piano Strutturale di Bilancio (PSB)“, zaměřený na řešení dlouhodobého dluhového problému a stabilizaci veřejných financí.

I když plán má za cíl dostat Itálii z nadměrného deficitu Evropské unie (EDP) do roku 2026, někteří ekonomové varují, že agresivní fiskální konsolidace, kterou navrhuje, by mohla poškodit růst a potenciálně vést k recesi.

Při představení plánu ministr hospodářství Giancarlo Giorgetti vytyčil ambiciózní cíle na snížení deficitu, podporu veřejných investic a snížení vysokých úrovní italského dluhu. Klíčové bude nalézt rovnováhu mezi fiskální disciplínou a ekonomickými reformami, aby byl plán úspěšný.

Strukturální rozpočet stanovuje několik klíčových cílů zaměřených na stabilizaci fiskálního výhledu Itálie:

• Růst reálného HDP: Očekává se, že dosáhne 1,0 % v roce 2024.

• Poměr deficitu k HDP: Sníží se na 3,8 % v roce 2024 s cílem klesnout pod 3 % do roku 2026.

• Poměr dluhu k HDP: Odhaduje se na 134,8 % v roce 2023, očekává se, že vzroste na 137,5 % do roku 2027, než se stabilizuje na 134,9 % do roku 2029.

• Primární přebytek: Očekává se malý přebytek 0,1 % v roce 2024. Podle vlády je to vnímáno jako "morální cíl", jelikož značí obrat od let primárních deficitů.

• Strukturální primární bilance: Očekává se, že v letech 2025 až 2029 bude průměrně 1,1 % HDP.

Veřejný dluh Itálie, jeden z nejvyšších v eurozóně, zůstává významnou překážkou fiskální udržitelnosti. Samotné úrokové platby mají v roce 2024 dosáhnout 3,9 % HDP, což spotřebovává značnou část veřejných zdrojů a omezuje prostor pro investice orientované na růst.

Ministr Giorgetti přiznal těžké břemeno dluhu a naléhavou potřebu strukturálních reforem.

„Naše fiskální cesta je realistická, důvěryhodná a obezřetná,“ napsal Giorgetti v prezentaci PSB a dodal, že je „navržena tak, aby postupně snižovala úrokovou sazbu na nový dluh a kontrolovala rozptyl na vládních dluhopisech“.

Ačkoliv je fiskální utahování středem pozornosti, nový fiskální plán také zdůrazňuje význam veřejných investic, zejména prostřednictvím reliance na Národní plán obnovy a odolnosti Itálie (PNRR). Vláda očekává, že investice podpořené PNRR zvýší HDP o 1,1 % do roku 2031.

V krátkodobém horizontu se Itálie zaměří na plnou implementaci PNRR do roku 2026 s cílem v klíčových oblastech, jako jsou:

• Reforma soudnictví

• Efektivita veřejné správy

• Digitalizace

• Zlepšení konkurence

• Vylepšení podnikatelského prostředí

Nicméně, protože samotné veřejné investice nebudou stačit k pokrytí dlouhodobých potřeb Itálie, zejména v oblastech jako je zelená energie a infrastruktura, PSB zdůrazňuje potřebu přitáhnout soukromý kapitál.

Strukturální reformy zaměřené na odstranění překážek pro soukromé investice budou klíčové pro zajištění objemu financování potřebného k podpoře energetických, environmentálních a technologických přechodů.

I když je vláda optimistická ohledně přínosů své fiskální strategie, ekonomové, včetně Filippo Taddeiho z Goldman Sachs, vyjádřili obavy o potenciální dopad tak agresivního fiskálního utahování na hospodářský růst Itálie.

Taddei ocenil závazek vlády k fiskální konsolidaci, ale varoval, že rychlejší tempo fiskálního utahování může vést k nechtěným následkům, zejména pokud se růstová dynamika začne oslabovat.

Podle Taddeiho by se plány na snížení dluhu mohly ztížit, pokud se Evropské centrální bance podaří dříve, než se očekávalo, vrátit inflaci na cíl 2 %.