Jak dlouho ještě vydrží německá vláda?

Přes nízké volební preference německých vládních stran to ještě před pár týdny nevypadalo na vládní rozkol. Co se stalo v závěru minulého týdne, že riziko nyní výrazně vzrostlo?

Byť se oči celého světa aktuálně upínají k zítřejším prezidentským volbám v USA, hned za našimi humny je také živo. Německá vláda se ještě více potopila do krize, která by mohla být posledním krokem před rozpadem stávající vládní koalice. Stále více se mluví o tom, jak tamní ekonomika v posledním desetiletí ztratila mezinárodní konkurenceschopnost a že se nachází uprostřed cyklických a strukturálních změn. To vlastně není nic nového, protože německá ekonomika v posledních čtyřech letech v průměru vlastně nerostla. Teď se zdá, že podzimní zprávy o uzavírání výrobních závodů Volkswagenu zvýšily ve spolkové vládě „pocit naléhavosti“. Zdá se, že hospodářská stagnace ještě více prohloubila napětí uvnitř vládní koalice, což ilustruje skutečnost, že ministr hospodářství Robert Habeck oznámil nový plán „německého fondu“, zatímco kancléř Olaf Scholz a ministr financí Christian Lindner minulý týden uspořádali dva samostatné dialogy s korporátním sektorem.  Nulová koordinace? Vypadá to tak…

V pátek dosáhlo vnitřní napětí ve vládě nového vrcholu, když unikl osmnáctistránkový dokument, který Christian Lindner zaslal kancléři Olafu Scholzovi a ministru hospodářství Robertu Habeckovi. Jedná se o dokument popisující Lindnerovy plány na reformu hospodářství. Mohl by velmi dobře zpečetit osud německé vládní koalice a od pátku udržuje německou politiku v silném napětí. Zde je potřeba zmínit, ministr hospodářství je z liberální strany FDP tzn. politické strany, která se aktuálně potácí na hraně zvolení do Bundestagu. Kancléř Olaf Scholz je představitelem sociální demokracie a Robert Habeck pak představitelem strany Zelených…

Uniklý Lindnerův dokument představil analýzu současných ekonomických problémů Německa. Jde o zaostávání Německa v mezinárodní konkurenceschopnosti, produktivitě podnikových investic, nákladech na energii nebo odpracovaných hodinách německých zaměstnanců. V kombinaci s nepříznivým demografickým vývojem je jasným důsledkem pokles potenciálního tempa růstu Německa. Článek pak představuje známá politická opatření, mezi něž patří snížení korporátních daní, zrušení solidární přirážky, delší pracovní dobu či pružnější věk odchodu do důchodu.  Dále se vyslovuje pro ukončení dotací a regulací na ochranu klimatu, méně ambiciózní klimatické cíle a méně sociálních dávek. Dokument končí novým návrhem rozpočtu na rok 2025. Rozpočtová „díra“ ve výši přibližně 8 miliard EUR, která bude ještě předmětem jednání v nadcházejících dnech, by byla odstraněna nevyplacením plánované dotace 10 miliard EUR společnosti Intel.

Tato analýza ekonomických problémů není kontroverzní. Návrh na změnu kurzu v oblasti klimatických cílů a dotací, jakož i na snížení sociálních dávek a flexibilitu věku odchodu do důchodu a případné snížení důchodů i prodloužení pracovní doby však bude pro partnery FDP v koalici - Zelené a SPD, těžko stravitelný, ne-li úplně nepřijatelný. Pravděpodobně nejkontroverznější částí Lindnerova dokumentu je velmi tvrdý postoj k veřejným financím. Zde Lindner nedává vůbec žádný prostor pro manévrování, ale spíše používá státní dluhovou brzdu a evropská fiskální pravidla jako důvod, proč nepřipustit žádný fiskální manévrovací prostor. Ve zkratce se snaží plánovaný schodek co nejvíce snížit. Ale přinuťte levicové partnery, aby s tím souhlasili…

V této souvislosti si popišme, jak je na tom Německo z fiskálního pohledu. Ve srovnání s většinou ostatních ekonomik skupiny G7 nebo evropských ekonomik nikterak špatně. Jen pro připomenutí, Německo v současné době vykazuje poměr dluhu k HDP mírně nad 60 %, fiskální deficit je nižší než 2 % HDP, poměr výdajů je nižší než 50 % HDP a úrokové platby (náklady na obsluhu dluhu) činí méně než 1 % HDP. Pro srovnání: Francie má poměr dluhu k HDP ve výši 115 %, její průměrný fiskální deficit v posledních letech činil přibližně 6 % HDP a poměr výdajů téměř 60 % HDP, přičemž na úrocích platí přibližně 2 % HDP.

Proč je tedy zmíněná zpráva tak třaskavá? Problémem je kategorický postoj k veřejným financím a dluhové brzdě, stejně jako přímý útok na některé zásadní body ostatních dvou koaličních partnerů. Ministr financí Christian Lindner včera večer odmítl označit svůj dokument a návrhy za „ultimátum“ pro ostatní koaliční partnery. Dokument označil za jasný signál celé německé veřejnosti, jak chce on a jeho strana vrátit do Německa hospodářský růst. Podle něj je nyní na zbylých dvou koaličních partnerech, aby představili své vlastní názory. Což může snadno vyústit v konflikt a pád vlády. Skutečnost, že tato diskuse nyní probíhá otevřeně ve vládní koalici, která podepsala koaliční smlouvu před téměř třemi lety a za necelé dva týdny bude muset podepsat rozpočet na rok 2025, jasně ukazuje, jak napjatá a jak blízko vládnímu kolapsu situace v současnosti je.

Lindnerův dokument je jen dalším krokem v téměř nekonečném seznamu stále rostoucího napětí uvnitř německé vlády. Až dosud bylo riziko předčasných voleb relativně nízké, protože žádná ze tří koaličních stran neměla vzhledem ke svým slabým volebním výsledkům zájem o dřívější volby. Nyní se stále více zdá, že by následující dny mohly vést k vládnímu rozpadu. I kdyby však Lindner (resp. FDP) z koaliční vlády vystoupil, nevyvolalo by to automaticky nové volby. Ty totiž může vyhlásit pouze spolkový prezident, pokud kancléř ztratí v parlamentu důvěru. Alternativou k předčasným volbám by mohla být menšinová vláda do příštích voleb (které jsou naplánovány na září 2025). Z výše uvedených důvodů se nyní jeví riziko pádu německé vlády nejvyšší od počátku funkčního období kancléře Olafa Scholze před třemi lety.