Jak moc Rusko bolí sankce na vývoz energetických surovin? 2. část

Členské státy EU a zbylé státy ze skupiny G7 uvalily na Rusko sankce mimo jiné na vývoz energetických surovin. Jak moc tyto sankce Rusko bolí a kolik dnes Rusko inkasuje za vývoz energetických surovin? Proč ani zdaleka nemůže Rusko nahradit vývoz plynu do Evropy jeho exportem do Číny?

Pokud pro zjištění významu dopadů uvalených sankcí jako srovnávací základnu vezmeme měsíční průměr šesti měsíců předcházejících ruské agresi, příjmy do ruského rozpočtu z prodeje všech fosilních paliv činily cca 700 milionů EUR denně. V březnu 2022 tzn. měsíc po útoku na Ukrajinu, Rusko každý den v průměru inkasovalo za svá fosilní paliva historicky nejvyšší částky ve výši cca 1,1 bil. EUR z důvodu výrazně rostoucích cen. V průběhu resp. především ve 4Q roku 2022 příjmy postupně klesaly s tím, jak klesal prodávaný objem fosilních paliv a také jejich cena. Po zavedení cenového stropu na surovou ruskou ropu se příjmy v závěru roku 2022 snížily na cca 650 milionů EUR denně a po zavedení stropů na produkty z ropy na cca 500 mil. EUR denně. Vzhledem k obecně klesající ceně především surové ropy se dá očekávat další pokles příjmů, odhady pro rok 2023 se pohybují okolo 350 - 400 mil. EUR. Ve srovnání s uvedeným referenčním obdobím tak Rusko bude z vývozu fosilních paliv inkasovat pouze cca 50 % dřívějších příjmů. V meziročním srovnání se Rusku příjmy z ropy a zemního plynu snížily o 46 % a jsou nejnižší od srpna 2020. Pokud přičteme náklady na vedení „speciální vojenské operace“, tak výsledkem byl obří lednový schodek ruského státního rozpočtu ve výši 1,77 bilionu rublů (cca 550 mld. CZK). V únoru se pak schodek prohloubil „jen“ o dalších 810 miliard rublů (cca 250 mld. CZK). Vzhledem k více než 50% meziročnímu nárůstu výdajů Ruska v prvních dvou měsících roku 2023 bylo tamní ministerstvo financí poprvé od začátku agrese nuceno odprodat část svých rezerv, když se na trhu v průběhu ledna „zbavilo“ cca 3,6 tuny zlata a cca 2,2 miliard čínských juanů.

V případě zemního plynu bylo Rusko s přehledem jeho největším světovým vývozcem. Problém má ale Rusko v tom, že téměř 85 % vývozu bylo přepravováno prostřednictvím plynovodů. Zbývajících 15 % pak v podobě LNG, kde Rusko s objemem vývozu 39,5 mld. m³ zaujímá až 4. místo na světě za USA, Katarem a Austrálií. Pro Rusko není a nebude jednoduché vybudovat přístavní terminály na vývoz LNG z důvodu nedostatku vhodných přístavů (nezamrzajících a přístupných pro tankery s velkým ponorem). Celkový přepravovaný objem LNG se sice během roku 2022 mírně zvýšil, ale naráží na kapacitu ruské infrastruktury. Rusko se snaží část objemu plynu, které dříve vyváželo do Evropy, přesměrovat jiným zájemcům, jde především o Čínu. Ale plynovod Síla Sibiře svou kapacitou nemůže ani zdaleka nahradit plynovody Jamal a Nord Stream 1 a výstavba nových plynovodů do Číny bude trvat min. 5 let. Výsledek je takový, že Rusko aktuálně za prodej plynu inkasuje max. 40 % toho, co v měsících před invazí.

Výrazně méně mediálně „propíranou“ surovinou z Ruska, na kterou byl také uveden zákaz vývozu, je uhlí. Přitom na ruském uhlí byla Evropa více závislá než na tamní ropě, když podíl dovozu ruského uhlí do EU činil téměř 50 %. Na začátku dubna 2022 Evropská komise v rámci pátého sankčního balíčku navrhla zákaz dovozu ruského uhlí do Evropské unie. V srpnu 2022 pak zákaz vstoupil v platnost. V případě České republiky je černé uhlí využíváno, s jednou výjimkou, pouze v průmyslové výrobě. Výjimkou je uhelná elektrárna Dětmarovice, která nic jiného než černé uhlí aktuálně spalovat nemůže. Po letošní topné sezoně měla být po téměř padesáti letech provozu odstavena, ale již loni na jaře ČEZ rozhodl, vzhledem k situaci na energetickém trhu, o prodloužení jejího provozu. Zákaz vývozu ruského uhlí má na Českou republiku jen malý přímý vliv, protože se na celkovém českém dovozu této suroviny podílel pouze ze 7 %. Problém by ale mohl nastat v okamžiku, kdy by omezení na vývoz černého uhlí zavedlo Polsko. I pak jsou ale země, odkud by se potřebný objem černého uhlí dal dovézt (země Severní Ameriky nebo JAR). Zákaz vývozu uhlí byl měl Rusku přinést roční výpadek státního rozpočtu ve výši cca 8 mld. EUR.

Závěrem je, že uvalené sankce a cenové stropy mají na ruský státní rozpočet, především v případě ropy, významný vliv, který se navíc bude postupně prohlubovat. Obrovské schodky rozpočtu mohou přispět k tomu, že Rusko bude nuceno začít jednat i jinak, než pouze z pozice síly. Na druhou stranu je třeba zmínit, že ze skupiny zemí G20 má Rusko vůbec nejnižší míru zadlužení v poměru k HDP. V roce 2021 šlo o necelých 20 % a země tak má „potenciál“ si na provoz státu nadále půjčovat.