Je reálné, že by Ukrajina vstoupila do NATO?

Ukrajina požádala minulý týden o vstup do NATO. Podpořilo ji v tom devět prezidentů střední a východní Evropy. Prezident Putin označil riziko vstupu Ukrajiny do vojenské aliance jako zásadní pro bezpečnost Ruska. Je ale reálné, že by Ukrajina v blízké či vzdálenější budoucnosti do NATO vstoupila?

V poslední zářijový den podala Ukrajina formální žádost o zrychlené přijetí do NATO. Jedním z argumentů prezidenta Zelenského bylo to, že Ukrajina již prokázala schopnost se přizpůsobit standardům severoatlantické aliance a že by jí mělo být umožněno i přijetí „de iure“.

Že je možné přijetí do NATO urychlit ukázaly poslední měsíce na případech Finska a Švédska, když tyto země po ruském únorovém útoku upustily od své dlouhodobé politiky vojenské neutrality. V reakci na prezidenta Zelenského bylo hned o prvním říjnovém víkendu zveřejněno prohlášení devíti prezidentů zemí střední a východní Evropy o podpoře vstupu Ukrajiny. Svůj souhlas vyjádřil mmj. i prezident Zeman. Je ale reálné, že by Ukrajina v blízké nebo i vzdálenější budoucnosti do severoatlantické aliance vstoupila?

Prezident Putin ihned se začátkem invaze prohlásil, že západní velmoci nedodržely svůj dřívější slib o nerozšiřování NATO na východ. Prezident Putin se odvolával na jednání z roku 1990, když se řešil status opětovně sjednoceného Německa. Tehdy opravdu generální sekretář NATO Manfred Wörner či americký ministr zahraničí James Baker při jednáních s představiteli Sovětského svazu uvedli, že se NATO dále na východ rozšiřovat nebude. Vše ale proběhlo pouze na ústní bázi a tato prohlášení nebyla nikdy přetavena do jakékoliv smlouvy či dohody. A jak o tom dnes víme? Z jednání byly provedeny zápisy, které byly po uplynutí určité doby uveřejněny. V tomto tak má prezident Putin pravdu. Ale na druhou stranu poslední rozšíření NATO směrem k ruským hranicím proběhlo již v roce 2004 vstupem pobaltských zemí, Slovenska a Rumunska. Těžko tak prezident Putin může v roce 2022 toto rozšíření na východ označit jako aktuální ohrožení Ruska.

Potenciální vstup Ukrajiny do NATO byl opakovaně zmiňován ruským prezidentem Putinem jako jeden z hlavních důvodů provedení „speciální vojenské operace“. Podívejme se, jak to s možným vstupem Ukrajiny do NATO v minulosti bylo. Tato myšlenka se objevila na zasedání NATO v Bukurešti v dubnu 2008, když z úst tehdejšího prezidenta USA George Bushe ml. zaznělo, že "Ukrajina a Gruzie si také zaslouží šanci dokázat, že mají být součástí aliance". Již tehdy se velmi hlasitě ozvalo Německo spolu s Francií, že pro vstup Ukrajiny do NATO není vhodný čas. Tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac tehdy zmínil, že: „Rusko nesmí být ponižováno“. Bývalý nizozemský generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer se vyjádřil takto: „V dohledné ani ve vzdálenější době se Ukrajina členem NATO nestane. To dřív peklo zamrzne.“ Summit v Rumunsku tak skončil vágním závěrem, že Ukrajina a Gruzie se „jednou stanou členy Aliance“, ale bez jakéhokoliv časového určení nebo kroků, které budou vstupu předcházet. To byl z pohledu těchto zemí snad nejhorší možný závěr, protože bezpečnost Ukrajiny a Gruzie se ani v nejmenším nezvýšila a navíc se dostaly do „hledáčku“ Ruska. Ukrajina ani Gruzie tak nikdy nevstoupily ani do Akčního plánu členství (Membership Action Plan), což je jakýsi „předpokoj“ NATO, když se v něm již od roku 2018 nachází pouze Bosna a Hercegovina.

Vstup Ukrajiny do NATO by nic neřešil z pohledu aktuálních dodávek zbraní a zbraňových systémů. Ukrajina už teď je příjemcem pomoci v hodnotě desítek miliard českých korun, když největšími přispěvateli jsou právě členské země NATO.

Vzhledem k tomu, že pro vstup jakékoliv země do NATO je potřeba jednomyslný souhlas všech stávajících členů, je šance na vstup Ukrajiny do NATO mizivá. Kromě již zmíněných Německa a Francie by se dal očekávat zamítavý postoj také od Maďarska. Navíc si lze jen těžko představit, že by Ukrajina byla přijata do NATO v okamžiku, kdy má na svém území nepřátelské vojsko.

Rusko nikdy nebude chtít Ukrajinu vidět v NATO ani EU i z toho důvodu, že by demokratická úspěšná Ukrajina mohla nastavit jasné zrcadlo ruskému režimu a především celé tamní společnosti. A ani Rusko se svým domácím bezpečnostním aparátem by nebylo schopné zvládnout statisícové protesty v mnoha ruských městech s požadavkem demokratických změn. To je asi to úplně poslední, o co prezident Putin stojí...