Jsou sankce uvalené na Rusko účinné? 3.část

Data nejen z údajně uniklého ruského dokumentu potvrzují značný dopad sankcí na ruské hospodářství. Automobilový průmysl v Rusku skomírá. Může Rusko prodat ropu a plyn pro Evropu i jinam? A koho ve finále sankce bolí více?

Během září byl zveřejněn údajně uniklý dokument z tajného jednání ruské vlády. Dokument popisuje mj. dopady západních sankcí na ruské hospodářství, pravost dokumentu ale není možné se 100% jistotou potvrdit. Pokud by byl pravý, dopady by byly v celé řadě oblastí zničující. Dle dokumentu by se ruský HDP mohl, v případě negativní varianty vývoje, na „předválečnou“ úroveň vrátit až v roce 2030. Dle posledních odhadů západních agentur se ruský HDP v letošním roce meziročně propadne o 6 % a v roce 2023 o další 3,5 %. Dokument konstatuje, že celá řada odvětví v Rusku je silně závislá na dovozu západních technologií, jde mimo jiné o zemědělství a letectví. Podívejme se na tyto dvě oblasti trochu detailněji:

1.    Zemědělství – byť je Rusko v konečné produkci celé řady potravin soběstačné, problém má v tom, že některé části produkčního řetězce jsou závislé na dovozu z ciziny. Dva příklady za všechny: Rusko je soběstačné v produkci brambor a cukrové řepy, ale jejich sadby z velké části dováží.
2.    Letectví – zhruba 95 % osobní letecké přepravy je v Rusku realizováno letadly vyrobenými v zahraničí. Rusko na ně, vzhledem k sankcím, nedoveze náhradní díly a ruské letecké společnosti jsou již teď nuceni ke „kanibalismu“, kdy náhradní díly z jednoho letadla poslouží na opravy letadel jiných. Toto se ale logicky nedá aplikovat do nekonečna. Jak asi bude vypadat ruská letecká doprava za několik měsíců?

Rusko také zřejmě začne zaostávat v oblasti IT. Dle ruské tiskové agentury TASS zemi po invazi na Ukrajinu opustilo možná až 700.000 IT specialistů! Další odliv se dá očekávat po částečné mobilizaci vyhlášené minulý týden.

Sektorem, který je extrémně stávající situací zasažen, je ruský automobilový průmysl, který trpí v prvé řadě tím, že ruské automobilky nemohou ze zahraničí dovézt řadu potřebných komponent. Propad ruské výroby automobilů je obrovský, když v prvním pololetí dle oficiálních údajů poklesla v meziročním vyjádření o 62 %! Výroba se nezastavila ještě více jen proto, že došlo k výraznému snížení standardu u vyráběných vozidel. Ta po novotě neobsahují airbagy, klimatizaci a také se výrazně snížily emisní požadavky. Výroba automobilů v Rusku před válkou zaměstnávala téměř jedno procento tamní pracovní síly, jde zhruba o 600.000 lidí. Většina z nich zůstala doma za 2/3 mzdy, což je zvládnutelné pouze v krátkodobém horizontu. Automobilovému průmyslu navíc neprospívá, že automobily jsou typicky zbytným statkem, jehož nákup ekonomické subjekty v případě nejistoty raději odloží.

Evropu nejvíce bolí absence ruského plynu a vysoká cena, za kterou se tato komodita obchoduje na burze. Na růst cen má přímý vliv omezování dodávek ze strany Ruska pod záminkou nutných oprav turbín a dalších problémů. Data zpravodajské agentury Reuters ze začátku září uváděla, že letošní dosavadní dodávky ruského plynu do Evropy nejsou ani na 50 % objemu za stejné období loňského roku. EU se dokázala před zimou plynem zásobit, když jsou na konci září zásobníky s plynem naplněné téměř z 90 %, když státy EU dokázaly plyn získat díky zvýšeným dodávám z Norska, Alžírska, Ázerbájdžánu a v podobě LNG také z USA a dalších zemí. Ruský vývoz plynu činil před válkou 46 % celkového importu plynu na starý kontinent. Ale vývoz plynu do Evropy znamenal 83 % celkového ruského vývozu této komodity!

Plyn je samozřejmě možné skladovat. Ale Rusko má své zásobníky zřejmě naplněné, když se na konci srpna objevily zprávy podpořené fotografiemi, že u finských hranic Rusko řízeně pálí plyn, pro který zjevně nemělo jiné využití. Dle odhadů se takto Rusko denně zbavovalo plynu v hodnotě 10 mil. EUR. V případě, že není možné plyn skladovat či dodat odběrateli (event. spálit), Rusko bude nuceno řadu těžebních vrtů zavřít. To ale není levná ani rychlá záležitost.

I v českém mediálním prostoru se objevují informace o tom, že Rusko může prodat plyn jiným zemím, jde především o Čínu. Ano, může. Ale ani zdaleka ne v objemech, které byly původně určené pro Evropu. Plyn z poloostrova Jamal se do Evropy dá přepravovat celoročně. Jeho doprava do Číny je ale možná pouze v letních měsících pomocí LNG tankerů severní mořskou cestou podél ruského pobřeží. Kapacita stávajícího plynovodu do Číny s názvem „Síla Sibiře“ ani zdaleka nedosahuje součtu kapacit plynovodů Nord Stream 1 a Jamal. Sice už existuje plán na vybudování plynovodu „Síla Sibiře 2“ přes Mongolsko až do Číny, ale výstavba tohoto event. jiných nových plynovodů by trvala dle odhadů 5-10 let. Rusko by navíc rozhodně nemělo s Čínou dobrou vyjednávací pozici o cenách. Aktuálně Čína dováží více zemního plynu z Turkmenistánu než z Ruska. Podobná situace je u ropy, kde v loňském roce Rusko do Číny vyvezlo pouze 10 % objemu ropy přepravené do Evropy. Opět neexistují přepravní kapacity na východ na to, aby se objem vývozu ropy tímto směrem alespoň přiblížil vývozu na západ. A logicky platí, že Čína si je ruské situace, kdy není kam jinam větší objemy ropy vyvézt, velmi dobře vědoma a při jednáních o cenách bude tahat za delší konec provazu.

Z krátkodobého pohledu tak zřejmě bolí sankce více evropské země. Ale ze střednědobého nebo dokonce dlouhodobého pohledu je situace úplně jiná, protože ropu i plyn dokáže Evropa, byť za vyšší ceny, nakonec získat i jinde. Ale Rusko není a v řadě oblastí ani nebude schopné nahradit chybějící západní technologie a Rusko by, v případě dlouhotrvajících sankcí, s největší pravděpodobností za západními zeměmi stále více zaostávalo. Rusko také bude muset počítat s výrazně nižšími příjmy za prodej svého nerostného bohatství, než tomu bylo doposud.