Kamery na pracovištích: Jak se vyhnout právním problémům

S rostoucím trendem monitorování zaměstnanců pomocí kamerových systémů je nezbytné znát pravidla a právní rámec, který se této oblasti týká. V posledních letech se sledování zaměstnanců stalo častým tématem diskuzí nejen mezi zaměstnavateli, ale i v oblasti ochrany soukromí. Jaké tedy platí předpisy a jak se vyhnout právním komplikacím? Tento článek se zaměřuje na klíčové body, které by měli zaměstnavatelé zvážit, aby chránili své zájmy, aniž by narušili soukromí svých zaměstnanců.

Použití kamer na pracovištích je regulováno Zákoníkem práce, který stanovuje, že zaměstnavatel může monitorovat zaměstnance pouze v případě, že má vážný důvod pro takové opatření. Tímto důvodem může být například ochrana majetku, zajištění bezpečnosti nebo kontrola pracovní výkonnosti. Je však důležité provést balanční test, při kterém se posuzuje, zda zájem zaměstnavatele na monitorování převažuje nad právem zaměstnanců na ochranu soukromí. Pokud existuje jakákoliv jiná, méně invazivní metoda (například dohled nadřízeného), je třeba ji upřednostnit.

Zároveň je naprosto nepřípustné umisťovat kamery do prostor, kde se zaměstnanci legitimně očekávají soukromí, jako jsou toalety nebo šatny.
Zaměstnavatel má vůči zaměstnancům několik povinností, které by neměly být podceňovány. Prvním krokem je informování zaměstnanců o záměrech monitorování. Je důležité sdělit následující informace: Jaké údaje budou shromažďovány? Kde budou informace uchovávány? Po jakou dobu budou údaje uloženy? Kdo má k informacím přístup? Kdo provádí kontrolu shromážděných informací? Jaká bezpečnostní opatření jsou zavedena?

Dále by měly být na pracovišti umístěny informační cedule o kamerovém monitorování a měly by být vypracovány vnitřní předpisy, které tento proces detailně upravují. Kontrola záznamů by měla být provedena okamžitě, zpravidla do tří dnů, aby se reagovalo na možné protiprávní jednání. Pokud se nezjistí nic relevantního, není důvod uchovávat záznamy déle.

Většina kamerových systémů musí být otevřená a transparentní, avšak existují výjimky, které umožňují skryté sledování. Toto je povoleno pouze v případech, kdy by bylo jinak obtížné prokázat protiprávní jednání. Judikatura, včetně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, ukazuje, že skryté sledování může být oprávněné, pokud je provedeno na zaměstnancích s vážným podezřením z nelegálního jednání.

Překvapivě, i atrapy kamer mohou vyvolat právní problémy. I když takové zařízení nezpracovává osobní údaje a neporušuje GDPR, mohou zaměstnanci pociťovat nepřiměřený stres a pocit neustálého sledování. Inspektorát práce již v minulosti rozhodl, že instalace atrapy porušuje Zákoník práce, který ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit příznivé pracovní podmínky. Atrapy by tedy neměly být používány k "znejistění" zaměstnanců.

Jak bylo uvedeno, provozování kamerových systémů na pracovištích je komplexní záležitostí, která si žádá důkladnou pozornost. Špatně nastavený kamerový systém může vést nejen k pokutám ze strany úřadů, ale také k narušení důvěry a pracovních vztahů. Před zavedením monitorovacího systému je proto doporučeno konzultovat s právníkem, který pomůže zajistit, že systém bude v souladu s platnými předpisy a ochranou soukromí zaměstnanců.