Kdo vede v průzkumech před volbami do EP?

Mezi 6. a 9. červnem bude více než 400 milionů lidí ve 27 členských státech EU oprávněno volit do dalšího Evropského parlamentu. Zvolí 720 poslanců, oproti současným 705, přičemž Francie, Nizozemsko a Španělsko získají každá další dva, a několik dalších zemí získá jeden. Každý parlament slouží po dobu pěti let. Letos jsou všechny oči upřeny na politiky z krajní pravice, kteří zdají se, že nabírají na síle v mnoha zemích EU.

Na předchozích volbách v roce 2019 se liberálové také obávali posunu doprava. Ale i když počet pravicových poslanců vzrostl, vzrostl také počet těch, kteří patří k nejvíce pro-EU stranám. Od té doby však dopady pandemie covidu-19, válka na Ukrajině a na Středním východě a obnovené obavy z migrace vedly k vzestupu podpory pravicových stran v některých členských státech.

V Evropském parlamentu jsou zastoupeny desítky stran, jak národních, tak evropských, ale většina z nich patří do jedné ze sedmi politických skupin. Pracují na politikách od pomoci pro Ukrajinu až po zákony o ochraně dat a snižování emisí CO2. Průzkumy naznačují, že středopravicová skupina (známá jako Evropská lidová strana, nebo EPP) by se opět měla stát největší. Ale některé ze středových stran mohou ztratit na popularitě. Jako například středo levicová Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D). Strany tvrdé pravice, jako například Národní shromáždění Marine Le Pen ve Francii, která je součástí skupiny Identity & Demokracie (ID), mají šanci na zisk, stejně jako Giorgia Meloniho Bratři Itálie (Fratelli d'Italia), kteří jsou součástí Evropských konzervativců a reformistů (ECR), skupiny mírných euroskeptiků.

V roce 2022 Itálie zvolila do úřadu stranu krajní pravice a v roce 2023 strana Geerta Wilderse, anti-muslimského populisty, vyhrála nizozemské volby (ačkoli nebyl schopen sestavit vládu). Evropské průzkumy ukazují, že strany na okrajích získávají na síle ve srovnání s rokem 2019. Strany ve skupině krajní pravice vedou průzkumy na prvním nebo druhém místě v Rakousku, Francii a Německu. Co může dávat středovým naději je, že pravicové skupiny zůstávají hluboce rozdělené – mnoho stran pravice jsou "Nezařazení" nebo nepřidružení, což znamená, že se rozhodly nevstoupit do parlamentní skupiny. A velké množství nových stran nebo koalic dosud neoznámilo, ke které skupině by se připojily, pokud budou jejich kandidáti zvoleni. Průzkumy naznačují, že by mohly získat více než desetinu hlasů.

Kromě vytváření zákonů a rozhodování o rozpočtu EU (spolu s 27 členskými státy EU a Evropskou komisí) má Parlament také roli při obsazování klíčových pozic v EU. Každá politická skupina může nominovat hlavního kandidáta na prezidenta Evropské komise. I když konečné rozhodnutí o obsazení pozice přijímají 27 národních vůdců EU, Parlament musí jejich volbu schválit. Ursula von der Leyen, současná prezidentka, zvítězila v roce 2019, aniž by byla hlavním kandidátem žádné skupiny, což vyvolalo otázky ohledně toho, zda systém hlavního kandidáta, zavedený v roce 2014, bude stále platný.
Krajní Pravice Po rozpadu skupiny Evropa národů a svobody byla vytvořena skupina Identity a demokracie (ID). V čele průzkumů v této oblasti ve Francii stojí strana Národní shromáždění Marine Le Penové. Mezi další členy patří Alternativa pro Německo a Nizozemská strana svobody Geerta Wilderse. Jejím předsedou je Marco Zanni z italské Severní ligy.

Levice Levý křídlo Levá část v Evropském parlamentu zahrnuje euroskeptické levicové strany. Jejími největšími stranami jsou La France Insoumise (Nepoddajná Francie) pod vedením Jean-Luca Mélenchona a Die Linke v Německu. Skupinu vede Manon Aubry, francouzská poslankyně EP, a Martin Schirdewan, německý poslanec EP.