Když ropa není vše….

V uplynulém týdnu jsme několikrát psali o boji některých evropských bank s inflací. Zatímco švýcarská centrální banka bojuje zvýšením sazeb proti inflaci na úrovni 2,2 %, tak turecká centrální banka opustila Erdoganovu neortodoxní měnovou politiku a prudce zvýšila sazby v boji s inflací na úrovni téměř 40 %. Turecko tak zůstává zemí s nejvyšší inflací v Evropě.

Ale podíváme-li se mimo Evropu, tak co se týče inflace, najdeme země s inflací o řád vyšší. Celosvětový žebříček vede Venezuela, kde inflace v květnu dosáhla 429 %. To se sice může zdát jako těžko představitelné číslo, jenže v roce 2018 dosáhla inflace již zcela nepředstavitelných 130 000 %. Tedy lze si to představit tak, že každou hodinu vzrostou ceny o 15 %.

Venezuela bojuje s ekonomickou krizí již dlouhá léta. Krize začala již za prezidenta Cháveze, po jeho smrti v roce 2013 pokračovala za vlády prezidenta Madura. Od roku 2010 se začala krize prohlubovat a začala růst inflace a chudoba.

Přitom na začátku vlády Huga Cháveze v roce 1998 byla situace dost odlišná. Země má největší zásoby ropy na světě a mohla se tak stát bohatým ropným rájem podobně jako země kolem Perského zálivu. Díky vysokým cenám ropy kolem roku 2000 měla tato země velké příjmy z prodeje černého zlata a mezi lety 2002 až 2008 klesla chudoba o 20 %. Hugo Chávez ale rostoucí příjmy využil na štědré programy pro své voliče, levnou ropou pak zásoboval další spřízněné země Latinské Ameriky ve snaze vybudovat Spojené státy latinskoamerické.

S příchodem finanční krize v roce 2008 a poklesem cen ropy se ekonomická situace Venezuely začala zhoršovat. Země, která byla závislá hlavně na příjmech z ropy, nemohla ustát prudký pokles cen této suroviny a přitom nadále štědře utrácet. Těžba ropy pak navíc v dalších letech klesala, neboť země neinvestovala do těžebních zařízení a pokles aktivních vrtů tak klesal. Své udělaly i sankce uvalené na Venezuelu za prezidenta Trumpa. Takže zatímco na přelomu milénia objem těžby ve Venezuele dosahoval 3 -3,5 tis. barelů denně, tak v posledních letech se pohybuje mezi 500 až 1000 barely denně.

Kromě vysoké inflace trápí Venezuelu prudký pokles ekonomiky. V letech 2019 a 2020 klesala meziročním tempem dosahujícím 30 a více procent. Zemi trápí také vysoké zadlužení, které v roce 2021 přesáhlo 240 % HDP a vysoká míra korupce.

Samozřejmě ekonomický rozklad země se projevuje i na venezuelském bolívaru, oficiální měnou Venezuely. Ten prudce klesá a ztrácí hodnotu, v posledních letech tak musela Venezuela několikrát vydávat nové bankovky, na kterých škrtala nuly. Jen za poslední rok venezuelský bolívar oslabil o více než 400 %.

Kromě ekonomických problémů sužují zemi i politické problémy a nepokoje. Opozice požaduje předčasné volby, prezident Maduro obviňuje opozici z politického puče. Za poslední měsíc již zemřelo při těchto nepokojích 12 osob.

Ani největší zásoby ropy na světě tak nezaručily Venezuele bohatství a růst. Naopak, socialistická vláda s autoritářskými vůdci se stala na ropě příliš závislá a s poklesem příjmů z ropy se nedokázala vyrovnat.