Nájmy vítězí, Čechům se vlastní nemovitost nevyplácí

Vysoké úrokové sazby z posledních měsíců dramaticky změnily situaci na trhu s bydlením. Kvůli dražším hypotékám a následně vyšším měsíčním splátkám se totiž silně změnil dosavadní vývoj podílu výdajů na bydlení na příjmu domácností. Vlastnické bydlení ve velkých městech České republiky se rázem stalo nechtěným artiklem, který zaostává za nájmy.

Podle společnosti Deloitte se výdaje na vlastnické bydlení v Praze podílely v roce 2022 na příjmech domácností více než 55 procenty. Podobné hodnoty analytici Deloitte naměřili také v případě Brna nebo dalších velkých měst. I kvůli tomu popularita nájemního bydlení ve velkých městech po čase opět dramaticky vzrostla, neboť výdaje na nájemní bydlení se v Praze nebo v Brně podílí na celkovém příjmu domácností jen asi 30 procenty.

V každém případě se dostupnost bydlení v České republice v posledních letech dramaticky snížila. Náklady na bydlení dokonce převyšují hranici 40 procent disponibilního příjmu domácností, což podle aktuální metodiky OSN znamená, že výdaje na vlastnické bydlení jsou pro domácnosti opravdu nadměrnou zátěží.

Na zlepšení to ale nevypadá. Kupní ceny se za poslední měsíce sice mírně zvýšily, propad je ale spíše zanedbatelný. V úvahu nepřipadá ani razantnější snižování úrokových sazeb České národní banky. Ta sice počítá s tím, že úrokové míry začne v horizontu několika měsíců snižovat, povolování měnové politiky ale bude jen velmi postupné a opatrné. Riziko a strašák v podobě vysoké inflace je totiž stále velký.

K celkové situaci na trhu s nemovitostmi v České republice nepřispěly ani municipality. Ty totiž měly v minulých letech budovat byty pro profese, které mají společenský význam. Jde kupříkladu o pedagogy, lékaře nebo třeba zdravotní sestry. Zároveň je možné do této skupiny zařadit i osoby, které se nacházejí v tíživé sociální situaci.

Obce by sice nyní už rády byty stavěly, často ale nevědí, jak na to, anebo pro tyto účely nemají dostatek finančních prostředků. I proto ale Česká republika nyní vyjednává s Evropskou investiční bankou o podpoře. Stát totiž plánuje na výstavbu dostupného bydlení v příštích letech vyčlenit asi jednu miliardu korun za rok, což ale nemusí být dostatečné.

Trh navíc tíží i brzy pro soukromé investory. Do výstavby by se totiž mnohdy rády pustily třeba penzijní fondy. Nyní ale platí, že domácí penzijní fondy mohou tímto směrem alokovat jen velmi malou část prostředků. Přitom v západní Evropě je angažovanost penzijních fondů na trhu s bydlením poměrně běžnou záležitostí.

Návratnost výstavby nájemního bydlení v České republice je ale velmi dlouhá a pohybuje se momentálně kolem třiceti let, což celkovou situaci a chtíč po výstavbě čistě nájemního bydlení rovněž snižuje. Problémem je i nepříliš vhodná legislativa, neboť trvá i velmi dlouho, než se vlastníkovi bytové jednotky případně podaří z bytu neplatiče dostat.

Stavebníci každopádně říkají, že do výstavby nájemních bytů se pustit ve větší míře mohou, chtějí za to výměnou ale úlevy na dani z přidané hodnoty, a to kupříkladu ve formě slevy. To ale v současné situaci nejspíš nepřipadá v úvahu.