Odpovědnost za autonomní systémy: kdo zaplatí, když se něco pokazí?

S rostoucím rozvojem autonomních systémů se vynořuje otázka, kdo by měl nést odpovědnost za škody, které tyto systémy způsobí.

Stávající právní předpisy nejsou na tuto situaci připraveny. Většina států světa se v odpovědnosti za škody způsobené autonomními systémy opírá o tradiční principy deliktní odpovědnosti, podle něhož za škodu odpovídá ten, kdo ji způsobil svou vinou.

To však v případě autonomních systémů nemusí být vždy možné. Autonomní systémy jsou často schopny samostatného rozhodování a jednání, takže je může být obtížné určit, kdo za škodu skutečně nese odpovědnost.

Evropská unie se snaží tuto situaci řešit. V roce 2022 předložila návrhy na reformu právní úpravy odpovědnosti za škody způsobené autonomními systémy.

Návrhy se zaměřují na tři hlavní oblasti:

• Definici autonomního systému: Návrhy definují autonomní systém jako systém, který je schopen samostatně provádět činnosti bez lidského zásahu.
• Rozlišení mezi aktivním a pasivním nasazením autonomních systémů: Návrhy rozlišují mezi aktivním a pasivním nasazením autonomních systémů. U aktivního nasazení je autonomní systém schopen sám rozhodovat o tom, jaké akce podnikne. U pasivního nasazení je autonomní systém schopen pouze reagovat na podněty z okolí.
• Systém odpovědnosti: Návrhy upravují systém odpovědnosti za škody způsobené autonomními systémy.

V případě aktivního nasazení autonomních systémů navrhuje Evropská unie systém objektivní odpovědnosti. To znamená, že za škodu způsobenou autonomním systémem bude odpovídat jeho provozovatel, a to bez ohledu na to, zda za škodu nese vinu.

V případě pasivního nasazení autonomních systémů Evropská unie navrhuje systém relativní odpovědnosti. To znamená, že za škodu způsobenou autonomním systémem bude odpovídat jeho provozovatel, ale pouze tehdy, pokud za škodu nese vinu.

Návrhy Evropské komise jsou zatím ve fázi konzultací. Jejich přijetí by mělo významně přispět k řešení otázky odpovědnosti za škody způsobené autonomními systémy.

Potřeba inovativních koncepcí

Návrhy Evropské komise však nejsou bez problémů. Někteří odborníci poukazují na to, že systém objektivní odpovědnosti může být příliš přísný a vést k nepřiměřenému zatížení provozovatelů autonomních systémů.

Jiní odborníci naopak poukazují na to, že systém relativní odpovědnosti může být v případě pasivního nasazení autonomních systémů nedostatečný. V případě, že autonomní systém způsobí škodu, může být obtížné určit, zda za škodu nese vinu provozovatel systému nebo někdo jiný.

Na tyto problémy lze hledat řešení v rámci inovativních koncepcí odpovědnosti za škody způsobené autonomními systémy. Mezi takové koncepce patří například:

• Koncepce odpovědnosti za rizika: Tato koncepce by se zaměřovala na to, aby se škoda způsobená autonomními systémy dostala pod kontrolu. K tomu by mohlo dojít například prostřednictvím povinného pojištění odpovědnosti za škody způsobené autonomními systémy.
• Koncepce odpovědnosti za výkon: Tato koncepce by se zaměřovala na to, aby provozovatelé autonomních systémů byli povinni zajistit, aby jejich systémy fungovaly bezpečně a spolehlivě. K tomu by mohlo dojít například prostřednictvím povinných testů a certifikací autonomních systémů.

Vývoj inovativních koncepcí odpovědnosti za škody způsobené autonomními systémy je důležitý krok k tomu, aby se tyto systémy mohly bezpečně a odpovědně využívat.

Konkrétní příklady autonomních systémů, které jsou již v praxi využívány:

K nejznámějším příkladům autonomních systémů, které jsou již v praxi využívány, patří:

• Autonomní vozidla: Autonomní vozidla jsou schopna samostatně řídit bez zásahu lidského řidiče. Jsou již testována v několika zemích světa a v některých případech jsou již povolena pro provoz na veřejných komunikacích.
• Autonomní drony: Autonomní drony jsou schopny samostatně létat bez zásahu lidského pilota. Jsou využívány pro různé účely, například pro doručování zboží, průzkum nebo záchranné práce.
• Autonomní roboty: Autonomní roboty jsou schopny samostatně provádět úkoly bez zásahu člověka. Jsou využívány v různých průmyslových odvětvích, například v automobilovém průmyslu, zdravotnictví nebo logistice.