Český designér bižuterie boduje na prestižní pařížské výstavě

Jsem designér z donucení, říká o sobě Martin Odvárka. Jeho práce je však v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a úspěšně se prezentoval na pařížské prestižní výstavě Bijorhca. Nikdy nebyl v obchodě pitbul, ale prosadil se poctivou a kvalitní českou výrobou. Martin Odvárka navrhuje a vyrábí od náušnic, náhrdelníků a prstenů, přes malované knoflíky až po štrasové spodní prádlo. Česká rodinná firma vyrábí bižuterii už 30 let a jejich poctivé řemeslo milují především Japonci.

Úzká spolupráce české firmy vyrábějící bižuterii nejvyšší kvality do zahraničí a české finanční instituce dává smysl. Generální ředitelka Citfin Martina Zvěřinová se zeptala Martina Odvárky na jeho příběh.

Jak to celé začalo?

Nejprve jsem byl v rodinné firmě AG PLUS, spol. s r.o. se svým otcem, ale postupně jsem zjišťoval, že existovalo mnoho zákazníků, kteří měli specifické požadavky a ty velká firma nemohla splnit. Proto jsem se částečně osamostatnil a tento segment trhu se svými výrobky pokryl. To se stalo v roce 2005. Těsná spolupráce mezi oběma našimi společnostmi však zůstává.

Váš design znají u nás i v zahraničí…

K designu jsem se dostal vlastně náhodou. Po příchodu do AG PLUS jsem vzal jejich skladové zásoby a coby obchodní cestující jsem je úspěšně nabízel zákazníkům. To by dnes už prakticky ani nešlo. Tehdy jsem ale zjistil, že design těchto výrobků má velké mezery a nedostatky, takže jsem se kromě prodeje vrhnul i do grafických návrhů.

Tím, že jsem se pustil do kreslení návrhů jsem objevil nové trhy jako třeba svatební trh, kdy si ženy na sebe vezmou rády něco zářivého a třpytivého, a přitom cenově dostupného. Vzal jsem doslova svoje výrobky, naložil do kombíku a jel na svoje první výstavy a veletrhy, kde jsem hledal zákazníky. Tento de facto nesystémový, ale flexibilní přístup dnes vypadá až průkopnicky, ale tehdy to byl jediný způsob, který jsem uměl.

České sklo je tradiční řemeslo, jak se proměnil jeho prodej?

Dneska je vše jiné, ale absolutní změnu, která podle mě ještě neskončila, přinesl COVID. Ten sklářský trh ohromně proměnil. Vystavovat na Bijorhca v Paříži byla vždy nákladná věc a jako obchodník a výrobce potřebuji návratnost, která dnes není vůbec zaručena. Vše se přesouvá na internet, takže internetová reklama a prezentace výrobků je ohromně důležitá. Zákazník si musí na stránkách připadat jako v galerii.

Další věc, kterou COVID smazal jsou sezóny. Dřív byla sezóna po veletrhu na jaře a na podzim. Dnes je to prakticky celý rok, protože se řídíte událostmi jednotlivých segmentů. Je tu plesová sezóna, divadelní a společenská sezóna, ale i období svateb a všechny se během roku prolínají, takže nic takového jako klasická sezóna, jako byla před 15 nebo 10 lety, už neexistuje.

Kromě toho, že v ČR je výroba bižuterie tradicí, je také oblíbená u zákazníků?

Češi mají bižuterii rádi, ale neví to. Českého zákazníka musíte vytvořit a jsou to vydřené tržby. Musíte ho najít a vysvětlit mu, že česká bižuterie je na světové špičce a že je dobré jí mít, že se skutečně jedná o českou tradici a ruční výrobu. Já mám se svými výrobky poměr zahraniční a domácí poptávky zhruba 50 na 50, ale AG PLUS 99 % toho, co vyrobí, vyveze.

Kde nejvíce milují českou bižuterii?

Vyvážíme do řady zemí Evropské unie, nejvíce pak na Slovensko a do Německa. České výrobky ze skla milují hlavně v Japonsku. Díky veletrhům tam máme stále velmi dobré kontakty. Japonci znají české sklo a mají ho ve velké oblibě. Největší zájem je o ručně malované skleněné knoflíky. To je, dá se říct, až archaická výroba. Ruční výrobky ze skla obecně nejsou hi-tech, ale tohle je skutečně spíše tradiční řemeslo a my ho prostě umíme skvěle. Ruční výroba a tradice je Japoncům hodně blízká a mají k tomu vztah. Osobně jsem moc hrdý i na to, že část exportu jde do Číny, především do Hongkongu.

Co kurzy, jak moc jsou teď pro vás důležité?

My jako exportéři jsme dnes rádi, že koruna mírně oslabuje. Pochopitelně, že když prodáváte inkasovaná eura za vyvezené výrobky za 23 korun nebo za 24,50 EURCZK, je to už znát. V tuhle chvíli je celkem pravděpodobné, že se situace pro exportéry bude spíš zlepšovat. ČNB začne dříve nebo později sazby snižovat, takže koruna by mohla dál slábnout. Pro nás teď hedging forwardem není velké téma. Co ale velkým tématem zůstává jsou a budou kurzy. Výhodnost spotových kurzů je pro exportéry klíčová a tady se jednoznačně, už dlouhých 17 let, spoléháme na Citfin.