zpět

Padne již zítra ve Francii vláda?

3.12.2024

Francouzští zákonodárci včera oznámili, že předložili návrh na vyslovení nedůvěry premiérovi Michelu Barnierovi. Toto hlasování by možná již během zítřka mohlo vést ke svržení jeho vlády krajní pravicí. Jak se stalo, že stávající vláda nemá parlamentní většinu? A proč se nové volby nemohou ve Francii konat dříve než v létě 2025?

Návrh byl předložen poté, co se Barnier pokusil schválit část rozpočtu své vlády na rok 2025, který zahrnuje zvýšení daní a výdajové škrty v hodnotě 60 miliard eur (62,8 miliardy Kč), jejichž cílem je snížit schodek na 5 % HDP v příštím roce a do konce desetiletí jej vrátit do souladu s evropskými pravidly pod 3 %.

Barnier, který byl v září jmenován do čela menšinové vlády podporované centristy a konzervativci, se pokusil rozpočet uzákonit s využitím ústavní klauzule, která mu umožňuje obejít hlasování v zákonodárném sboru. Tento manévr však zase dává zákonodárcům možnost předložit proti němu návrh na vyslovení nedůvěry. A levicoví zákonodárci, kteří opakovaně slibovali, že Barnierovu vládu svrhnou, tak učinili.

Pokud poslanci návrhy, o nichž se bude ve středu hlasovat v Národním shromáždění, schválí, povede to k pádu vlády a donutí Michela Barniera po pouhých dvou a půl měsících odstoupit. Francii by to uvrhlo do politického chaosu. V nejbližší době by byl návrh zákona o rozpočtu „sestřelen“ a premiér Barnier a jeho ministři by působili jako přechodná vláda do doby, než prezident Emmanuel  Macron jmenuje nového premiéra.

Macron by mohl požádat politické strany, aby usilovaly o novou koaliční většinu, nebo by mohl jmenovat čistě technokratickou vládu, která by přivedla lidi mimo politické kruhy, aby spravovali zemi do doby, než se v létě budou moci konat nové parlamentní volby. Žádné parlamentní volby se totiž dle francouzské Ústavy nemohou konat do 12 měsíců od předchozího hlasování.

Poslední parlamentní volby ve Francii proběhly na přelomu června a července tohoto roku. Ty vyhrála koalice čtyř levicových stran sdružených do Nové lidové fronty. S nevelkým odstupem druhé místo obsadilo krajně pravicové Národní sdružení pod vedením Marine Le Pen. Prezident Macron nicméně post premiéra obsadil středopravým Michelem Barnierem, ale už v okamžiku jeho jmenování v září bylo jasné, že první zásadní zkouškou vlády bude právě schvalování rozpočtu pro příští rok.

Marine Le Pen a předseda strany Národní sdružení Jordan Bardella s tichou podporou vlády souhlasili, ale příliš dlouho jim tato tolerance nevydržela. Opoziční strany mají dohromady s velkou převahou dostatek poslanců na svržení vlády, což je poprvé od roku 1962, kdy by byla francouzská vláda takto sesazena. Obě tradiční mocnosti EU, Francie a Německo, by se tak ocitly v politickém chaosu jen několik týdnů před opětovným nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu. Připomeňme, že německá vláda padla v listopadu a v únoru čekají Německo předčasné volby.

Pád francouzské vlády by vyděsil finanční trhy, které se obávají, zda má druhá největší evropská ekonomika fiskální disciplínu i politickou vůli dát své finance do pořádku. Francouzský rozpočtový deficit by měl v roce 2024 dosáhnout 6,1 % HDP, což je více než dvojnásobek částky povolené Evropskou komisí. 

Znepokojení investoři již považují francouzský úvěr za téměř stejně rizikový jako úvěr Řecka. Spread mezi francouzskými a německými dluhopisy se dále zvýšil a výprodej eura v pondělí nabral opět na intenzitě, když společná evropská měna první pracovní prosincový den ztratila proti dolaru cca 0,75 %. Od doby, kdy Macron na začátku června vyhlásil předčasné volby, francouzský index CAC 40 klesl o téměř 10 % a vede si nejhůře ze všech významnějších ekonomik EU.

Marine Le Pen dala minulý týden Barnierovi lhůtu do včerejších 15:00, aby na požadavky její strany reagoval. Ve snaze odvrátit krizi učinil Barnier na poslední chvíli ústupky. Po rozhovoru s Le Penovou Barnier v pondělí uvedl, že oproti původním plánům nedojde v roce 2025 k žádné změně v úhradách léků. Zítřek tak může snadno přinést pád vlády druhé největší ekonomiky eurozóny a opětovný tlak na společnou evropskou měnu.