Pákistán na hraně bankrotu 1. část

Pátá nejlidnatější země světa pod akutní hrozbou bankrotu. Co přivedlo člena „jaderného klubu“ na pokraj ekonomické katastrofy? Bude v Pákistánu politická vůle k drastickým úsporám?

Pákistán je s počtem 220 mil. obyvatel 5. nejlidnatější zemí světa a 45. největší ekonomikou (Česká republika zaujímá 50. místo). Je také členem prestižního „jaderného“ klubu, do kterého patří devět zemí s jadernými zbraněmi ve svém zbrojním arzenálu.

Byť je Pákistán relativně bohatou zemí na energetické suroviny a zhruba 40 % plochy země je vhodná k zemědělské činnosti, velikost vlastní populace nutí Pákistán jak ropu, tak celou řadu potravin dovážet. To samo o sobě představuje v kombinaci s rozvojovou ekonomikou z dlouhodobého pohledu riziko, protože Pákistán dosahuje záporného salda bilance zahraničního obchodu. Nejde pouze o několik „covidových“ let, ale o konstantní stav již od roku 2004. To ve zkratce znamená, že Pákistán posledních téměř 20 let svou ekonomiku musí alespoň částečně financovat prostřednictvím úvěrů. Ty samozřejmě mají dané termíny splatnosti a obvykle jsou poskytovány v amerických dolarech. Čím větší zadlužení stát má, tím více ho stojí obsluha dluhu (tzn. že stále větší část rozpočtu ukrajují úroky z přijatých úvěrů). Proti dolaru za posledních 12 měsíců pákistánská rupie ztratila cca 55 % své hodnoty a vede si nejhůře ze všech asijských měn. V případě posledních pěti let se bavíme o oslabení měny ve výši cca 130 %. Pokud i na příkladu České republiky víme, jak celosvětově zdražila paliva a potraviny po loňské invazi Ruska na Ukrajinu, vychází ze všech uvedených informací pro pákistánskou ekonomiku „smrtící“ koktejl... Zajímavostí je, že menší oslabení své měny, než Pákistán, eviduje za posledních 12 měsíců i Šrí Lanka, která de facto zbankrotovala, protože nebyla v loňském roce schopna uhradit všechny své závazky.

Pokud ke všemu výše uvedenému navíc přidáme loňské masivní srpnové záplavy, které postihly zhruba třetinu země a 33 milionů tamních obyvatel, nalézá se pákistánská v ekonomika v opravdu nezáviděníhodné situaci. Před srpnovou katastrofou navíc ještě v červnu a červenci dopadly na Pákistán velká vedra, která zničila část tamní úrody, více zde.

Pákistán tíží dluh ve výši cca 225 mld. USD. Z toho cca 21 % připadá na Světovou banku a 16 % na Asijskou rozvojovou banku. Nezanedbatelnou část celkového státního dluhu Pákistánu tvoří půjčky poskytnuté Čínou v rámci projektu Nové Hedvábné stezky (Belt and Road Initiative). Tento článek rozebírá, co Čína může sledovat poskytnutím úvěrů na projekty, kterou jsou od počátku hodnoceny jako nerentabilní. Pákistán má v následujících 12 měsících odvést na splátkách půjček a úrocích cca 22 mld. USD, rezervy země se pohybují ve výši cca 3 mld. USD. Téměř 4 mld. USD mají být splaceny do poloviny března a dalších 4,6 mld. USD do konce června. V dalších osmi měsících jde pak dokonce o 13,3 mld. USD. Aktuálně se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by Pákistán dokázal všem uvedeným závazkům dostát. Buď se bude muset dohodnout se svými věřiteli na odkladu splátek, nebo bude nucen přistoupit ke státnímu bankrotu. Není také jisté, zda a do jaké míry by dlužníci byli ochotni odepsat část poskytnutých půjček. Zajímavé může být, jak se k případně nesplaceným půjčkám postaví Čína. Klidně se může stát, že se bude opakovat případ Šrí Lanky, kde z titulu nesplácení do čínské správy přešel nově vybudovaný přístav Hambantota. Více v tomto článku.

Pokračování zítra ve 2. části.