Podstata negativní investiční pozice a zahraniční dluh ČR

Investiční pozice Česka je záporná a dosahuje hodnoty -1,13 bilionu korun. Příčinu lze hledat v privatizaci ale i v optimální lokaci a tržním prostředí, jež nabízí relativně levnou pracovní sílu. Výsledkem je pak velký podíl podniků vlastněných nerezidenty. Použili kapitál, který v Česku nebyl. Díky tomu se ale česká ekonomika vyvíjí svižněji.

Kromě dluhu sektoru vládních institucí, který v současné době činí 43 % HDP, což v nominální kumulativní hodnotě vyjadřuje téměř 2,7 bilionu korun, se měří také zahraniční dluh České republiky. Ten je mnohem vyšší, protože znázorňuje, kolik závazků dohromady mají místní podniky, vládní instituce, komerční banky a centrální banka vůči nerezidentům. Hodnotu dluhu lze najít v platební bilanci České republiky u položek finančního účtu. Platební bilance obecně zachycuje uskutečněné ekonomické transakce mezi devizovými tuzemci a devizovými cizozemci.

Ke konci prvního čtvrtletí tohoto roku činila zahraniční zadluženost 4,66 bilionu, což je v relativním vyjádření přibližně 77 % HDP. Rostla především krátkodobá zahraniční zadluženost. Nevětší dluhy vůči nerezidentům mají komerční banky. Jejich závazky dosahují 1,57 bilionu korun. V relativním vyjádření k hrubému domácímu produktu je to pak 26 %.

Zajímavá a důležitá je statistika investiční pozice vůči zahraničí. Její stav zlepšují devizové rezervy ČNB, které se nacházejí na straně aktiv. Rezervy rostly hlavně v době kurzového závazku mezi lety 2013 a 2017. Saldo naopak zásadně zhoršují zahraniční investice v ČR, které mají například podobu vlastnění akcií domácích podniků nerezidenty nebo přímých zahraničních investic, kdy cizí subjekty získávají celé společnosti nebo vytváří nové na zelené louce.

Česká investiční pozice je záporná, což znamená, že nerezidenti investují mnohem více v ČR, než investují rezidenti v zahraničí. Saldo činilo k poslednímu březnu -1,13 bilionu. Číslo se zlepšuje. Z nejhorších hodnot, záporných 1,9 bilionu v roce 2011 a 2012, se Česká republika dostala právě díky vysokému objemu nakoupených deviz centrální bankou. Jejich hodnota byla podle statistik ČNB na konci března 3,7 bilionu korun. Další trochu kladná čísla do investiční pozice přináší účasti a podíly v investičních fondech. Přispívají částkou 0,4 bilionu. Akcie držené nerezidenty tvoří záporných 2,96 bilionu. Přímé zahraniční investice zhoršují pozici dokonce o 3,27 bilionu.

Za zásadní příčinu záporné pozice lze považovat privatizaci, kdy byla spousta velkých podniků prodána zahraničním firmám. Už v roce 1991 byla zprivatizována Škoda Auto německému Volkswagenu. Jednalo se také o strategické společnosti jako třeba Transgas, který zajišťoval české plynárenství a jeho tranzit. Prodán byl za vlády Miloše Zemana do rukou německého RWE. Za vlády Miloše Zemana byly většinově prodány do zahraničí také největší české banky.

Na zápornou investiční pozici působí také výhodné podmínky pro subjekty ze silnějších a větších ekonomik. Česká republika byla a je pro investory stále zajímavá díky nízkým mzdám. Potenciální investoři však musí počítat s kurzovým rizikem a zajištěním se proti němu. Jakožto malá otevřená a exportní ekonomika orientovaná hlavně na automobilový průmysl je Česko náchylné na otřesy. Levná pracovní síla ale jasně pobízí k investicím v zemi. Problém nastává, když se pracovní síla stává nedostatkovou, mzdy pak rostou a pracovní trh přestává být zajímavý. Výroba se tak již přesouvá na východ Evropy.

V Česku hodně firem a podniků vlastní zahraniční majitelé, zisky často putují za hranice a ne vždy jsou zde reinvestovány. Zisky českých obchodních bank například znatelně pomáhají jejich „matkám“ v zahraniční, které jsou v horším finančním stavu a tolik nevydělávají. Ovšem díky zahraničním investicím je v Česku tak nízká nezaměstnanost. Česká ekonomika byla v 90. letech takřka bez kapitálu. Zahraniční vedení popohnalo hospodářství, které by jinak ještě nějakou dobu přešlapovalo na místě. Velký podíl vlastnictví majetku cizími subjekty v ČR je daní za dostupnou práci, rozvoj české ekonomiky a větší konkurenční prostředí.