Pomohlo by euro proti inflaci?

V souvislosti s vysokou inflací a reakcí ČNB se opět otevírá debata o možném přijetí eura. Panuje totiž mylná představa, že pokud by ČR byla součástí eurozóny, že inflace u nás by byla nižší.

Průměrná inflace v eurozóně je totiž za květen 8,1 %, tedy v podstatě poloviční než u nás. Mezi jednotlivými zeměmi eurozóny jsou však značné rozdíly. Zatímco ve Francii nebo na Maltě inflace dosahuje necelých 6 %, v pobaltských zemích atakuje 20 %.

Je tak jednak vidět, že vyšší či nižší inflace není záležitostí eura, jednak je vidět, že původní myšlenka, že země eurozóny budou postupně konvergovat se ne úplně naplňuje. Ve skutečnosti mezi jednotlivými ekonomikami panují nadále velké rozdíly, které se v některých případech naopak dokonce prohlubují. To je vidět i na míře nezaměstnanosti, která v Německu činí 2,9 %, ale ve Španělsku nebo Řecku se pohybuje kolem 13 %.

Otázka je, jakou bychom měli nyní inflaci, pokud bychom byli součástí eurozóny, kde zatím ke zvyšování sazeb nedošlo. Podle dřívějšího vyjádření guvernéra J. Rusnoka, pokud by ČNB nezvedala sazby (tedy to co nedělá ECB), tak by inflace u nás dosahovala 20 - 25 %.

Zásadní věcí také je, že měnová politika ovlivňuje jednotlivé ekonomiky spolu s fiskální politikou (a ideálně by měly jít stejným směrem). To ale opět pro eurozónu neplatí. Každá země má vlastní fiskální politiku, která je v různých zemích různě uvolněná či utažená. A právě fiskální uvolněnost předchozí vlády u nás přispěla k současné vyšší inflaci, než má většina zemí EU. A to právě nyní vyžaduje výrazně zpřísněnou měnovou politiku, než má eurozóna.

Právě v této době se tak ukazuje, jak je důležité mít možnost vlastní měnové politiky, která je přesně ušitá na míru české ekonomice. V zemích platících eurem je pak měnová politika vždy kompromisem pro celou eurozónu.

Nehledě na to, že nyní ČR stejně nesplňuje Maastrichtská kritéria, tak současná situace dává argumenty spíše odpůrcům přijetí eura než jeho příznivcům.