Právo na užívání digitálních protějšků: Impakty AI ve filmovém průmyslu

Vstup umělé inteligence (AI) do různých odvětví se rozšiřuje a nelze přehlížet její vliv v oblasti kinematografie. Schopnost AI vytvářet filmové postavy od základu či podle existujících vzorů otevírá dveře novým možnostem v průmyslu. Nicméně s tím přichází otázky, jaké dopady to může mít na filmový svět a jaké rizika přináší pro práva herců.

V Hollywoodu se nyní intenzivně diskutuje o využití AI. Příklady jsou mnohé - od zdokonalené digitální obměny postavy Luka Skywalkera (resp. Marka Hamilla) v seriálech The Mandalorian a The Book of Boba Fett či Harrise Forda v novém Indiana Jonesovi. Dokonce i Tom Hanks naznačil možnost své digitální přítomnosti v budoucích filmech po smrti. Black Mirror ve své poslední sérii nastínila potenciální stinné stránky využití AI, kdy vytvořila umělou inteligenci schopnou generovat seriál o životě uživatelů z jejich vlastních dat s odstupem 24 hodin.

Avšak tento technologický pokrok není bez kritiky. Nedávná stávka americké odborové organizace SAG-AFTRA, zastupující pracovníky v audiovizuálním průmyslu, reflektuje obavy herců a jiných účastníků průmyslu, kteří se bojí, že budou nahrazeni AI a ztratí kontrolu nad svou podobou a výkony.

Zásadní otázkou se stává, jak právo reaguje na replikaci nebo úpravu podoby jednotlivce, konkrétně herců, pomocí AI. Pro zodpovězení této otázky se podíváme na kontext českého právního systému.

V České republice je právo jednotlivce k jeho podobě chráněno v § 84 a násl. občanského zákoníku. Pro zaznamenání a následné zpracování podoby někoho je vyžadován jeho souhlas. V případě herců neexistuje výjimka, a tak jakékoli záběry nebo scény s hercem vyžadují jeho souhlas.

Většinou se tento souhlas formálně upravuje smlouvou, tzv. „release“, ve které herec souhlasí se zpracováním své podoby a uměleckých výkonů, včetně použití AI, pro účely produkce a distribuce filmu. Rozsah tohoto souhlasu je individuální - může se vztahovat na určitý film, konkrétní část podoby nebo i na použití po smrti.

Přestože právo zdánlivě umožňuje práci s AI vytvořenými postavami, existují nejasnosti, které české právo nerozvedlo. Zejména problematická je situace, kdy AI vytvoří entitu založenou na hercových rysy, aniž by jej přímo kopírovala.

Taková AI-generovaná postava, i když herce přímo nezobrazuje, by mohla být v soudním sporu neúspěšná, pokud nebyl získán souhlas herce k užití jeho charakteristických rysů pro trénink AI. Obtížným aspektem by ale bylo prokázat toto porušení, zejména pokud postava navenek vůbec nepřipomíná konkrétního herce.

Dalším problémem může být ztráta kontroly herce nad jeho podobou a šířením této podoby. Například začínající herec, podepisující smlouvu, která produkční společnosti uděluje rozsáhlá práva na jeho podobu po delší období, se může dostat do situace, kdy odvolání souhlasu s sebou nese finanční povinnost za škodu způsobenou odvoláním.

Problém představuje také technická povaha trénování AI. Jakmile je hercova podoba využita pro trénink, odvolání souhlasu je komplikované, neboť nelze jednoduše odstranit informace, na kterých byla AI naučena.
Je třeba, aby producenti filmů, kteří uvažují o využití AI, zvážili možná rizika a měli na paměti, že plnění všech práv osobnostního charakteru AI může mít dlouhodobé dopady na filmový průmysl.