Pro ruské firmy je stále těžší dostat zaplaceno od Číny

Čína představuje pro Rusko zásadního nejen ekonomického spojence. Proč je obchod s Čínou pro ruské subjekty stále složitější?

V posledních týdnech pro ruské subjekty ve zvyšující se míře platí, že obchod s Čínou se stal hazardem, protože přímé platby v jüanech jsou stále častěji zmrazovány nebo odkládány poté, co USA v červnu rozšířily kritéria pro uvalení sankcí. Po posledním kole sankcí je velmi obtížné nebo dokonce nemožné provádět přímé platby z Číny do Ruska, a to i za použití jüanů. USA totiž v červnu rozšířily parametry pro rozhodování o uvalení sekundárních sankcí tím, že rozšířily definici ruské vojensko-průmyslové základny.

Problém se týká nejen komodit, jako jsou kovy a zemědělství, ale i dalších odvětví. Svaz ruských prodejců automobilů předminulý týden varoval, že dovoz vozidel a automobilových dílů z Číny, která je nyní hlavním dodavatelem do země, se může zastavit kvůli problémům s vypořádáním těchto obchodů.

Situace ilustruje, jak si stále drakoničtější sankce vůči Rusku pomalu vybírají daň na ekonomice země. Centrální banka Ruské federace ve své červencové zprávě o makroekonomických a finančních trendech uvedla, že zaznamenala „snížení míry otevřenosti ruské ekonomiky, což se projevuje poklesem podílu dovozu a vývozu na HDP a zvýšením role domácí poptávky a výroby“. Ruská ekonomika je tedy dle tamní centrální banky stále více a více závislá na domácí produkci a poptávce. To není pro ruskou ekonomiku vůbec dobrá zpráva např. vzhledem k relativně nízké síle domácí poptávky. Ruské vedení také musí napřímo finančně podporovat tisíce společností, které přispívají svou produkcí k vedení války na Ukrajině, protože ruským společnostem začíná chybět kapitál. To je situace, která nutně musí vedoucím představitelům ruské centrální banky a ministerstva financí přivádět hluboké vrásky.

Od konce loňského roku se Rusko potýká s potížemi i v operacích s dalšími významnými obchodními partnery, včetně Spojených arabských emirátů a Turecka. Obchod s Indií se také setkává s překážkami, protože rupie není plně směnitelná měna. Obchodní výměna Ruska s Indií je značně vychýlena ve prospěch ruského exportu a utržené rupie Rusko nemá na co v Indii použít a těžko najde na světě jiný stát se zájem o indické rupie.

Jedinými státy, které obchodují v ruských rublech jsou v zásadě Bělorusko, Venezuela a Kuba. O ruský rubl tak není ve světě „zájem“ a dle ekonomické teorie by měl oslabovat. To se ale příliš neděje resp. během letošního roku dokázal proti dolaru cca 10 % posílit. Proč to tak je? Pomiňme fakt, jak zásadním způsobem rubl ztratil v loňském roce. Je potřeba podívat se na to, jaké objemy jsou za „oficiální“ směnný kurz reálně směňovány a že ruská centrální banka stále drží v platnosti své nařízení o tom, jaký objem USD či EUR mohou ruské společnosti nakupovat. Navíc ruská centrální banka průběžně nakupuje rubly na trhu, aby kurz udržela tam, kde chce. Aktuální kurzy 96,00 EURRUB resp. 87,00 USDRUB tak nevypovídají nic o obchodní výměně či růstu ekonomiky a hodnota kurzu je vlastně irelevantní.

Čína se stala hlavním obchodním partnerem Ruska po invazi na Ukrajinu v únoru 2022 a následných rozsáhlých sankcích, které proti Moskvě zavedly USA a Evropská unie. Aktuálně je zhruba měsíc v platnosti již 14. balíček sankcí. Obchod mezi Ruskem Čínou se od té doby prudce zvýšil o více než 60 % na 240 miliard dolarů (rok 2023), přičemž Rusko na seznamu hlavních obchodních partnerů Pekingu předstihlo Německo, Austrálii a Vietnam, jak ukazují čínské celní údaje. Jüan nyní představuje přibližně 40 % ruských vývozních a dovozních plateb a již více než polovinu hodnoty na ruském devizovém trhu!

Ačkoli se Čína nepřipojila k západnímu světu a neuvaluje na Rusko sankce, platby mezi oběma zeměmi čelí větším a větším překážkám od prosince loňského roku, kdy USA pohrozily uvalením sekundárních sankcí na banky, které zprostředkovávají obchod s ruským průmyslem spojeným s vojenským odvětvím. Ruské společnosti v červnu sdělily, že po květnovém setkání prezidenta Vladimira Putina s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem byl sice problém vyřešen pomocí malých čínských regionálních bank, ale poté USA rozšířily svá sankční kritéria i na ně. Americké sankce a hrozba sekundárních sankcí tak vedou k tomu, že v Číně roste počet bank, které nechtějí provádět platby a zúčtování zahraničního obchodu s Ruskem. Objem obchodní výměny s Ruskem se týká cca 5 % celkového čínského obchodu a logicky tak čínské banky raději „oželí“ tyto obchody, než aby potenciálně přišly o zbylých 95 % z titulu uvalených sankcí. Častěji jsou tak využívány alternativní způsoby plateb, včetně použití kryptoměn nebo směrování transakcí přes bývalé sovětské republiky, především Kazachstán nebo Uzbekistán, i když to samozřejmě zvyšuje transakční náklady.