Problém narůstajícího zadlužení České republiky

Proč se Česká republika zadlužuje nejvyšším tempem v EU? Jsou schodky státního rozpočtu v posledních třech letech opravdu způsobeny především pandemií COVID-19? Co znamená termín dluhová brzda?

Na konci července proběhla tuzemským mediálním prostorem zpráva, že zadlužení České republiky v roce 2021 rostlo nejrychlejším tempem ze všech členských zemí Evropské unie.

Průběžný schodek rozpočtu k 30. červnu 2022 činí 241,9 mld. CZK. Kumulovaný státní dluh dosáhl hranice 2.707,7 mld. CZK, což představuje 42,3 % HDP. V roce 2018 to ale bylo pouze 28,5 %. Ano, je pravda, že v poměru k HDP tuzemské vládní zadlužení stále patří v EU k těm nižším, když lepšího výsledku dosahuje pouze pět dalších zemí. A představitelé předchozí vlády Andreje Babiše tak mají z tohoto úhlu pohledu pravdu v tom, že si vyšší zadlužení Česká republika mohla dovolit. Problémem je ale tempo zadlužování během vládnutí zmíněného premiéra, které již v nejbližších letech může působit problémy.

Pro pořádek dodejme, jak vlastně stát chybějící prostředky získává. Státní dluh je financován pokladničními poukázkami (doba splatnosti do 12 měsíců), státními dluhopisy (doba splatnosti až v desítkách let) event. půjčkami.

Proč se vůbec míra státního zadlužování v posledních letech tak výrazně zvýšila? Hlavní důvod, který zřejmě většině lidí vytane na mysli, je pandemie COVID-19 a podpůrné programy, ze kterých mohli podnikatelé čerpat prostředky na kompenzaci chybějících příjmů. Vzhledem k zavírání obchodů a restaurací také stát vybral méně prostředků na dani z příjmu právnických osob. Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) z dubna letošního roku ale říká, že téměř 90 % meziročního nárůstu ve výdajích státu roku 2021 s výdaji vynaloženými na boj proti pandemii COVID-19 vůbec nesouviselo!

Vzhledem k tempu zadlužování je nutné zmínit pojem tzv. dluhové brzdy. Jde o fiskální pravidlo, které je součástí zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti přijatého v roce 2017. Tato dluhová brzda říká, co se stane v případě, když vládní zadlužení dosáhne hranice 55 % HDP. Vláda je poté nucena sněmovně předložit návrh alespoň vyrovnaného státního rozpočtu. Také předloží návrh vyrovnaných rozpočtů zdravotních pojišťoven, územně samosprávné celky NESMÍ pro další rok schválit deficitní rozpočet a další veřejné instituce NESMÍ uzavírat nové smlouvy (ze kterých jim plynou závazky). Když to shrneme, tak veřejná sféra musí začít opravdu výrazně šetřit. Představme si situaci, že nás ve stejném období potká pandemie či energetická krize… jako každý jiný je samozřejmě možné výše uvedený zákon změnit, ale je to žádoucí? Nebo by měli politici, lhostejno z jaké strany, raději hledat možnosti, jak dluhové brzdy nikdy nedosáhnout? Ponechme teď stranou, že existují nějaká rozpočtová pravidla pro eventuální budoucí přijetí eura.

Vládnoucí ODS si do jisté míry aktuální problém způsobila sama, když hlasy nejen ANO, ale právě i hlasy tehdejších poslanců ODS dolní komora parlamentu v listopadu 2020 schválila zrušení superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka. Na druhou stranu zodpovědnost za státní rozpočet má vláda a nikoliv opozice. A tehdejší vláda měla tedy řešit, jak výpadek na příjmové straně rozpočtu nahradit. Andrej Babiš svůj návrh na snížení daňového zatížení fyzických osob opíral o tezi, že ušetřené prostředky budou utraceny v ČR a pomohou tak nastartovat domácí ekonomiku. To by možná mohlo platit v situaci, kdybychom se „zbavili Covidu“. To ale v závěru roku 2020 rozhodně nebylo aktuální a uspořené prostředky si z důvodu nejistoty ekonomické subjekty raději ponechaly a neutratily je. Chybný úsudek tehdejšího premiéra se velmi rychle potvrdil.  Důvod schodků rozpočtu v letech 2020 a 2021 ve výši 367 mld. resp. 420 mld. CZK také hledejme ve zvyšování platů státních zaměstnanců a zvyšování důchodů nad rámec povinné valorizace.

Narůstající státní dluh a s tím spojené letošní zhoršení výhledu domácí ekonomiky ze strany dvou renomovaných ratingových agentur znamená růst úroků, za které si je Česká republika schopna na finančním trhu půjčovat. Měsíční splátky se ve srovnání s loňským rokem zvýšily o 1 mld. CZK. Tento nárůst nákladů na obsluhu státního dluhu znamená, že stát ročně vydá více než 40 mld. CZK jen na úrocích a pokud Česká republika „nezkrotí“ své výdaje, za pár let se tato částka snadno může zdvojnásobit.

Na začátku září se začal v poslanecké sněmovně projednávat zákon o státním rozpočtu pro rok 2023, ministr finanční jej předkládá se schodkem 330 mld. CZK. Pokud se nepovede snížit schodek v dalších dvou až třech letech, dosažení dluhové brzdy začne být velmi aktuální. Na vládu čeká těžký úkol. Buď dokáže seškrtat vládní výdaje, což ale nebude v době vysoké inflace vůbec snadný úkol, spíše je to nepravděpodobné. Navíc v situaci, kdy jen na důchody bude příští rok vláda, kvůli povinné valorizaci, nucena vynaložit o 100 mld. CZK více, než v roce předchozím! Nebo, proveditelnější varianta spočívá v navýšení příjmů státního rozpočtu v podobě zvýšení daní. Třetí cesta neexistuje…