Proč by se Danuše Nerudová českou prezidentkou stát neměla?

Jednou z hlavních kandidátek resp. kandidátů na místo prezidenta České republiky je ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Je ale skutečně vhodnou kandidátkou, když nemá s politikou žádné zkušenosti a postupně vyplouvají na povrch podrobnosti k nestandardně získaným titulům na brněnské Mendelově univerzitě v době, kdy tam zastávala post rektorky?

Danuše Nerudová má reálnou šanci se stát první prezidentkou v dějinách České republiky i Československa. Mohla by tak následovat „příklad“ nejen Slovenska, ale také Řecka, Gruzie nebo Moldavska, když ve všech těchto evropských zemích aktuálně zmíněný úřad zastávají ženy. Pohlaví by ale samozřejmě nemělo být hlavním určujícím faktorem pro to, zda je kandidát pro daný úřad vhodný. Má Danuše Nerudová předpoklady a kvality na to, aby zastávala post nejvyššího ústavního činitele naší země?

Stejně jako v případě Petra Pavla v její neprospěch hovoří fakt, že s domácí politikou (a v případě Danuše Nerudové ani se zahraniční) nemá vůbec žádné zkušenosti. Sice na svém webu uvádí, že jako politickou zkušenost vnímá své vedení Komise pro spravedlivé důchody, ale je k zamyšlení, zda taková dílčí zkušenost může nahradit úplnou absenci zkušeností s prací obou komor poslanecké sněmovny, vlády, legislativním procesem či mediací jednáních na domácí politické scéně. Dokázala by také Danuše Nerudová oponovat premiérovi, ať už by tento post zastával kdokoliv?

Daleko závažnější problém ale pro řadu voličů může znamenat kauza nestandardně získávaných doktorských titulů na Mendelově univerzitě v Brně, kdy tam v letech 2018 – 2022 právě Danuše Nerudová zastávala místo rektorky. Problém se týká Provozně ekonomické fakulty a konkrétně studijního oboru Economics and Management vedeného v anglickém jazyce. Celá záležitost má dokonce mezinárodní přesah, protože se týkal i doktorandů z Rakouska a Německa. Reportáž o nestandardně získaných doktorských titulech se dokonce objevila v tamních veřejnoprávních televizích. Úplně poprvé na celou záležitost upozornil už v lednu roku 2021 rakouský mediální analytik Stefan Weber. Národní akreditační úřad (NAÚ) pro vysoké školství, který je v České republice zodpovědný za kvalitu a dodržování standardů na vysokých školách, byl na celou záležitost upozorněn v březnu 2021 českým historikem Petrem Kreuzem. Ten se poté opakovaně vyjádřil, že na zjištěné skutečnosti Mendelova univerzita, kde tehdy zastávala post rektorky právě Danuše Nerudová, minimálně 3 měsíce vůbec nereagovala. Přitom NAÚ dal k celé záležitosti jasný komentář: „… na kontrolované Mendelově univerzitě v Brně se zjistily při ověřování akreditovaných činností nedostatky, včetně závažných nedostatků souvisejících s dodržováním zákona na vysokých školách, nařízení vlády o standardech pro akreditaci ve vysokém školství a vnitřních předpisů univerzity“. Danuše Nerudová si navíc nepomohla tím, že se na téma „rychlotitulů“ několik týdnů úplně odmítala na předvolebních mítincích před koncem roku bavit a obsáhlejší vyjádření neposkytl ani její tiskový mluvčí. Danuše Nerudová se pouze vyjádřila, že: „byla hajný, který chytil pytláka. Ten případ se díky mně začal vyšetřovat. Nic se nezametlo pod koberec a díky mně jsou i výsledky úřadu“. K celé záležitosti se Danuše Nerudová obsáhle na svém webu vyjádřila až v prvním lednovém týdnu 2023. Z celého textu vyberme tuto reakci: „Tento případ zcela jasně ilustruje, že jsem jako rektorka jednala správně, rázně, transparentně a bez ohledu na osobní vazby. Jako prezidentka bych se stejně snažila posunout naši zemi. A stejně přistupovala k jakýmkoli nepravostem, o kterých bych se dozvěděla“. Problém je ale v tom, že Danuše Nerudová nevysvětlila všechno. Třeba se vůbec nevyjádřila k faktu, proč na zjištěné okolnosti reagovala s několikaměsíční prodlevou a proč se univerzita v podstatě nezabývala výtky NAÚ.

Je otázkou, zda kauza nestandardně získaných titulů je dostatečně „třaskavým“ tématem, aby ovlivnila již rozhodnuté nebo potenciální voliče Danuše Nerudové. Spíše to není téma, které by většinu české společnosti oslovilo. Pokud by se však podařilo některému z prezidentských protikandidátů „naroubovat“ toto téma na známou kauzu plzeňské právnické fakulty, hned by se stalo pro českou veřejnost srozumitelnějším.