Proč by se Petr Pavel českým prezidentem stát neměl?

Jedním ze tří hlavních kandidátů na místo prezidenta České republiky je bývalý armádní generál a druhý nejvyšší představitel NATO Petr Pavel. Je ale skutečně vhodným kandidátem, když v domácí politice nikdy nepůsobil a před listopadem 1989 byl členem KSČ? A byl vlastně opravdu jen jejím řadovým členem?

Jednou z prvních otázek, kterou si člověk mající zájem odevzdat svůj hlas v prezidentských volbách položí, je, zda má kandidát dostatečné politické zkušenosti v domácí politice. Ty Petr Pavel nemá žádné a přesto kandiduje na post nejvyššího ústavního činitele naší země. Z pohledu samotného zájmu zapojit se do politického života jde o zajímavý názorový obrat, protože ještě na podzim roku 2018, po svém konci v čele Vojenského výboru NATO, Petr Pavel tvrdil, že: „do politiky nepůjde, protože je kontaminovaná“. Funkce prezidenta země předpokládá velmi dobrou orientaci nejen v zahraniční politice, která by spolu s bezpečnostní politikou měla být silnou stránkou Petra Pavla, ale také v té domácí. Petr Pavel o sobě na svém webu uvádí, že měl z titulu pozice, kterou v NATO zastával, za úkol jednat s ministry, prezidenty, premiéry, a někdy dokonce i s králi. Dokáže to ale nahradit úplnou absenci zkušeností s prací obou komor poslanecké sněmovny, vlády, legislativním procesem či mediací jednáních na domácí politické scéně? Byl by silným prezidentem, který by dokázal dělat kvalitní oponenturu vládě resp. premiérovi, nebo by, zjednodušeně řečeno, jen bez větších komentářů podepsal každý dokument, který by na Pražský hrad dorazil? Takto totiž „fungoval“ především ve svém druhém funkčním období prezident Miloš Zeman, který tehdejšímu premiéru Andreji Babišovi nedělal vůbec žádné problémy a své právo vetovat zákony využíval jen naprosto minimálně.

Další důležitou otázkou pro nikoliv nepodstatnou část voličů je členství Petra Pavla v KSČ a možná ještě více jeho snaha se připojit ke komunistické vojenské tajné službě. Petr Pavel absolvovaný zpravodajský kurz v podobě tříletého postgraduálního studia vysvětluje jako „přípravu na kariéru vojenského diplomata“. Toto vysvětlení rozporuje např. historik Petr Blažek. Ten tvrdí, že spolupráce Petra Pavla s totalitním režimem musela být nadstandardní, což dokládá tím, že to v tehdejší československé armádě dotáhl až na předsedu základní organizace KSČ, což představuje pozici nízko postaveného komunistického funkcionáře. Historik Blažek také nesouhlasí s „sebe-popisem“ Petra Pavla jakožto prostého výsadkáře. Historik Blažek upozornil na to, že příslušnost a posléze velení průzkumné čety i roty v prostějovské posádce znamenalo, že Petr Pavel spadal organizačně nikoliv pod armádu, ale pod Zpravodajskou správu generálního štábu. Ta je dnes svou činností připodobňována k tehdejší sovětské vojenské službě GRU…

Základní otázka zní, zda po více než třiceti letech od pádu komunistického režimu by si česká veřejnost nezasloužila za prezidenta někoho, kdo si s bývalým režimem nijak nezadal. A také stojí za zvážení fakt, zda by nejvyšší možnou ústavní funkci České republiky měl zastávat člověk s nulovými zkušenostmi s domácí politickou scénou.