Putin opět míří za Si Ťin-pchingem. Jaký je ve skutečnosti vztah Ruska a Číny?

Prezidenty Ruska a Číny čeká tento týden další setkání. Pro Rusko jsou dobré vztahy s Čínou zcela klíčové. Jak ale Čína vidí svého partnera? Proč Čína „pošilhává“ po ruském Dálném východu a má to i historické důvody?

Čínský vůdce Si Ťin-pching přivítá ve čtvrtek v Číně Vladimíra Putina, pro kterého to bude druhá návštěvě Číny během necelého roku, což je nejnovější známka jejich rostoucího sblížení. Putin přijede do Číny jen něco málo přes týden poté, co vstoupil do nového funkčního období a prodloužil svou autokratickou vládu až do roku 2030. Jeho návštěva, která se má podle čínských státních médií uskutečnit 16. - 17. května, odráží Siovu vlastní státní návštěvu v Moskvě před necelým rokem, kdy on sám zahájil své nové prezidentské období (stejně jako Putin poté, co přepsal pravidla týkající se délky resp. počtu funkčních období). Putin přijede na dvoudenní státní návštěvu povzbuzen fungováním své válečné ekonomiky a uprostřed nové velké ofenzivy podél klíčových bodů frontové linie na Ukrajině. Pro Siho, který se čerstvě vrátil z evropského „turné“, je návštěva příležitostí ukázat, že jeho věrnost Putinovi nezlomila jeho schopnost spolupracovat se Západem.

Na Peking je vyvíjen tlak ze strany Washingtonu kvůli jeho údajné podpoře ruského obranného průmyslu. Během návštěvy Evropy byl Si Ťin-pching v Srbsku a Maďarsku přivítán fanfárami, ale ve Francii se o srdečném přijetí opravdu hovořit nedalo. Nicméně klíčový partner Číny, Rusko, zůstává na světové scéně izolováno. Nad plánovaným setkáním čínského vůdce s Putinem se vznášejí hrozby Západu, že pokud bude jeho země i nadále posílat určité zboží do Ruska, budou proti němu přijata rozsáhlejší opatření.

Pro Rusko je Čína naprosto klíčový spojenec. Jak ale ve skutečnosti Čína vnímá svého souseda? Čína nezapomněla, že v druhé polovině 19. století přišla o část svého území, které Rusko zabralo. Na začátku druhé poloviny 19. století vedla Čína s Velkou Británií a Francií tzv. Druhou opiovou válku. Po tomto prohraném konfliktu Čína skončila oslabená a musela přenechat Rusku oblast známou jako Vnější Mandžusko. Na tomto území se nachází největší ruská dálněvýchodní města Chabarovsk nebo Vladivostok. V rámci územních ústupků Čína také ztratila ostrov Sachalin, kde se dnes nachází významné ruské námořní základny. V roce 2001 Rusko a Čína sice podepsali dohodu o přátelství, která má jednou pro vždy vyřešit územní spory mezi oběma asijskými zeměmi, ale aktuální situace na Ukrajině ukazuje, že i takto zcela zásadní smlouvy mohou někdy představovat jen cár papíru.

Když pomineme rostoucí čínský nacionalismus a pocit potřeby vypořádat se s minulostí, z jakého důvodu má Čína zájem o ruský Dálný východ? Tato oblast mimo jiné obsahuje zásoby téměř všech ruských diamantů, cca 70 % ruského zlata, velká ložiska ropy, zemního plynu, uhlí, dřeva, stříbra nebo např. platiny. Byť Rusko na východních hranicích nikdo neohrožuje, ponechává si v rámci svého Dálněvýchodního vojenského okruhu s velitelstvím v Chabarovsku nemalý kontingent vojáků. Již zmíněná města Vladivostok a Chabarovsk leží od Moskvy cca 8500 km. Jediným způsobem, jak zásobovat zemní cestou nejen vojska na ruském dálném východě, je buď Transsibiřská magistrála nebo paralelně vedená Bajkalsko-amurská magistrála. Netřeba říkat, že obě magistrály by pro útočící čínskou armádu nebylo žádným problémem velmi rychle vyřadit z provozu. Ale vzhledem k faktu, že Rusko drží arzenál jaderných zbraní, je vojenská invaze ze strany Číny velmi nepravděpodobná.

Spíše je pravděpodobnější pokračování současného stavu, kdy je Čína v ruských příhraničních oblastech velmi aktivní. Číňané investují na ruském území spoustu peněz v podobě nákupu podniků a také budování infrastruktury. Prezident Putin už před lety prohlásil, že Rusové na východě se budou brzo muset učit mluvit čínsky, korejsky a japonsky. Sice to prohlásil žertem, ale klidně se může stát, že se to v budoucnu stane realitou.