Ruské příjmy z prodejů fosilních paliv nadále klesají

Hospodaření Ruska se propadá do výrazných schodků. O kolik se snížily příjmy Ruska z prodeje surovin? K čemu Rusko využívá svůj Národní fond bohatství? A má prostředky na to, aby případně vedlo dlouhou opotřebovávací válku?

Není žádným tajemstvím, že příjmy ruského státního rozpočtu do značné míry závisí na prodejích nerostného bohatství, především zemního plynu a ropy. V případě potvrzených zásob ropy náleží Rusku šesté místo na světě, v případě zemního plynu má pak Rusko na svém území dokonce největší světové zásoby této suroviny. Před ruským útokem na Ukrajinu v únoru loňského roku byla největším odběratelem ruských surovin Evropská unie. Ta ale postupně uvalila na Rusko celou řadu sankcí, když byl na konci června uvalen již jedenáctý sankční balíček. Co se dovozu ruských surovin týče, většina členských zemí EU odmítla dovážet ropu a plyn z Ruska. Česká republika je společně se Slovenskem a Maďarskem jednou ze třech zemí, která má na dovoz ropy prostřednictvím ropovodu Družba sjednanou výjimku, v našem případě platnou do poloviny roku 2024.

Z grafu je patrné, že příjmy ruského státního rozpočtu se výrazně nezměnily v případě uhlí a výrobků z ropy. To ale neplatí o surové ropě a především zemním plynu, kde Rusko zažívá obrovský pokles poptávky. Oproti období bezprostředně předcházejícímu invazi na Ukrajinu se aktuální ruské denní příjmy z vývozu energetických surovin snížily z cca 800 mil. EUR na cca 450 mil. EUR, jde o více než 40% pokles!
Před několika dny bylo zveřejněno hospodaření ruského státního rozpočtu za první pololetí 2023. Zatímco v loňském prvním pololetí, především díky výraznému nárůstu cen ropy a zemního plynu, byl ruský rozpočet „v plusu“ 1,48 bil. rublů (349 mld. CZK), letošních prvních šest měsíců roku znamenalo schodek 2,6 bil. rublů (613 mld. CZK). Schodek jde samozřejmě na vrub i probíhající válce, kterou Rusko na Ukrajině vede, ale velký dopad mají i uvalené sankce (např. v podobě cenového stropu na vývoz ropy) a samozřejmě také pokles tržních cen surovin.

Ruský ministr financí A. Siluanov opakovaně uvádí, že letošní ruský schodek rozpočtu nepřesáhne 2 % tamního HDP, ale tento odhad je zpochybňován globálními finančními institucemi a např. i Mezinárodním měnovým fondem. Rusku pro vykrytí takto výrazných schodků rozpočtu částečně využívá svůj Národní fond bohatství (někdy označován také jako Fond národního blahobytu). Příjmy fondu jsou tvořeny částí prostředků utržených za prodej ruské ropy. Před začátkem invaze byly ve fondu alokovány prostředky ve výši cca 4 bil. CZK. Do konce roku 2022 objem prostředků poklesl na 3,4 bil. CZK. Během letošního prvního pololetí se objem prostředků snížil na 3,25 bil. CZK. Rusko tak teoreticky má finanční prostředky na vedení války na roky dopředu, ale v prvé řadě je třeba zmínit, že prostředky byly a jsou využívány i na finanční podporu důležitých průmyslových i jiných podniků, jejichž situace se neustále zhoršuje i díky dalším balíčkům sankcí, které jsou na Rusko ze strany západních zemí uvalovány. Pro zajímavost dodejme, že fond měl původně zcela jiný účel, když měl sloužit jako podpora státnímu penzijnímu systému.