Sledování nebo ochrana. Dilema biometrických systémů

Když se na pražském letišti v roce 2018 zavedl biometrický kamerový systém, který dokáže v reálném čase rozpoznávat obličeje cestujících a porovnávat je s policejními databázemi, začalo se okamžitě diskutovat o tom, zda takové opatření představuje nezbytný krok k zajištění bezpečnosti, nebo zda jde o zásah do soukromí, který nelze ospravedlnit.

Biometrické systémy, které rozpoznávají obličeje a porovnávají je s databázemi, se stále častěji objevují na letištích po celém světě, a to zejména z důvodu zvýšených bezpečnostních hrozeb. Tyto systémy umožňují identifikovat osoby hledané policií či osoby představující potenciální riziko. Jejich kritici však upozorňují na výrazné narušení soukromí, protože kamera neustále sleduje každého, kdo se na letišti pohybuje, a záznamy jsou uchovávány po dobu až 30 dnů. To znamená, že i lidé, kteří nejsou pod žádným podezřením, mohou být sledováni a jejich data mohou být zpětně využita.

Zásadním problémem tohoto systému je otázka jeho legality a souladu s Obecným nařízením EU o ochraně osobních údajů (GDPR). Toto nařízení velmi přísně reguluje zpracování osobních údajů, a to včetně biometrických dat, a povoluje jejich zpracování pouze v případech, kdy je to naprosto nezbytné a existují vhodné záruky ochrany práv a svobod subjektu údajů. Podle digitálně-právní organizace IuRe (Iuridicum Remedium) není tento systém v souladu se směrnicí EU o prosazování práva, která zpracování biometrických údajů takto přísně vymezuje.

V letošním roce došlo k rozhodnutí o rozšíření biometrického kamerového systému na pražském letišti. Plány zahrnují instalaci dalších kamer, upgrade softwaru na novější verzi, výstavbu nového dohledového centra a posílení komunikační infrastruktury. Systém má být rovněž rozšířen na další česká letiště, což vyvolává další vlnu obav.

Z technického hlediska může toto rozšíření přinést výrazné zlepšení v oblasti prevence kriminality a zabezpečení, což je záměr, který nelze přehlížet. Na druhou stranu ale narážíme na otázky týkající se etiky a dodržování lidských práv. Jak daleko můžeme zajít v sledování osob ve veřejném prostoru, aniž bychom narušili jejich základní práva?

Jedním z klíčových prvků, který může změnit pravidla hry, je připravovaný Akt EU o umělé inteligenci (AI Act). Tento akt, který má být zaveden do místní legislativy na začátku příštího roku, řadí biometrické systémy fungující v reálném čase mezi technologie s nepřijatelným rizikem. Tyto systémy by měly být zakázány, s výjimkou některých specifických případů v oblasti prosazování práva.

Tento vývoj vyvolává mnoho otázek ohledně budoucnosti biometrického sledování na letištích. Pokud se AI Act prosadí v navrhované podobě, bude nutné znovu přehodnotit způsob, jakým jsou biometrické údaje zpracovávány a využívány, zejména s ohledem na ochranu soukromí cestujících.

Kritici systému, včetně Úřadu pro ochranu osobních údajů (UOOÚ), varují před rizikem, že by Česko mohlo následovat čínský model masového sledování obyvatel. V Číně funguje rozsáhlý systém sledování, který zahrnuje nejen kamerový dohled, ale i sledování aktivit na internetu, což vede k hodnocení občanů v rámci tzv. Systému sociálního kreditu. Tento systém klasifikuje občany podle jejich chování a na základě toho jim přiděluje nebo ubírá body, které ovlivňují jejich přístup k různým službám a příležitostem.

Ačkoli je podobný scénář v Evropě zatím nepravděpodobný, je nezbytné zajistit, aby jakákoli implementace biometrických systémů byla v souladu s přísnými pravidly na ochranu osobních údajů a lidských práv. Návrhy na rozšíření sledovacího systému a jeho využití i na skupiny osob podezřelých z určitých trestných činů vyvolávají obavy, že by mohlo dojít k překročení těchto hranic.

Zatímco pro většinu firem nemá zavedení biometrického systému na letišti přímé dopady na jejich každodenní činnost, může ovlivnit širší společenské klima a tím i chování spotřebitelů. Pokud se občané začnou cítit méně bezpečně ohledně ochrany svého soukromí, může to vést ke změnám v jejich spotřebitelském chování, což se může projevit i na tržbách některých firem.

Biometrické kamerové systémy na letištích, jako je ten na Letišti Václava Havla, s sebou přinášejí velké otázky, které se týkají nejen technických a bezpečnostních aspektů, ale především etických a právních otázek. Ačkoliv je potřeba zajistit bezpečnost cestujících nepopiratelná, je třeba zároveň respektovat jejich právo na soukromí. Nadcházející legislativa, jako je AI Act, bude hrát klíčovou roli v tom, jak se tato situace bude dále vyvíjet. Pro firmy působící v tomto odvětví bude nezbytné bedlivě sledovat právní změny a připravit se na možné důsledky, které mohou mít dalekosáhlý dopad na jejich podnikání.