Stárnutí populace a ekonomický problém

Pokud jsou současné prognózy přesné, rok 2064 bude prvním rokem po staletích, kdy se narodí méně dětí, než kolik lidí zemře. Porodnost v Indii klesne pod úroveň, kterou Amerika zaznamenala v loňském roce. I při imigraci a úspěšných pro-natalitních politikách bude populace Ameriky růst jen nepatrně. Do roku 2100 bude méně migrantů, které bude možné přilákat.

Dříve či později se tedy každá velká ekonomika střetne s demografickou zdí. Náklady na důchody a nemocnice zvýší fiskální tlak. Bez pracovníků a nových nápadů by mohl ekonomický růst zkolabovat, zatímco veřejný dluh by narostl. Jak katastrofální situace bude, závisí na tom, zda tvůrci politik udrží rozpočtovou disciplínu, odolají tlaku rozhněvaných starších voličů a budou ochotni nyní způsobit bolest, aby zachránili budoucí generace od většího utrpení.

Amerika a Evropa mají alespoň delší dobu na přípravu než Východní Asie, která již začíná cítit tlak. Jižní Korea stárne již nějakou dobu, ale teprve v posledních čtyřech letech její populace začala klesat. Bude nadále klesat desítky let, jak budou větší generace umírat. Do roku 2036 bude dvakrát více Korejců nad 65 let než pod 18 let. Čína dosáhne podobného bodu do roku 2040. Amerika bude potřebovat do roku 2100, aby se k tomu přiblížila.

Bohaté země budou muset do roku 2050 vynakládat 21 % svého HDP na starší obyvatele, oproti 16 % v roce 2015, podle MMF. Čtvrtina z toho půjde na důchody. Zbytek bude vyžadován pro zdravotní a sociální péči. Je možné, že umělá inteligence a farmaceutické pokroky sníží rozpočet. Ale nedávná historie naznačuje, že takové pokroky spíše zvýší výdaje.

Přesný rozsah demografického dopadu závisí nejen na tom, jak rychle populace stárnou, ale také na tom, co od státu očekávají. V tomto ohledu má Jižní Korea poněkud ponurou výhodu. MMF odhaduje, že její poměr dluhu k HDP, skromných 55 %, je z dlouhodobého hlediska neudržitelný a vláda stále bojuje s dosažením cíle deficitu pod 3 %. Přesto bylo jen málo starších Korejců slíbeno státní důchody. Místo toho je téměř 40 % z nich v chudobě, což je nejvyšší míra v klubu OECD, který sdružuje převážně bohaté země.

Čína pravděpodobně pod tlakem povolí. Do roku 2050 budou mít vůdci země na krku 100 milionů důchodců – všem byl slíben základní státní důchod. Již nyní je třetina místních poskytovatelů důchodů ve ztrátě. Ekonomové odhadují, že státní důchodový fond centrální vlády dojde peněz do roku 2035, pokud úředníci nepřijmou opatření. Štědré důchody v Evropě a rostoucí sociální zabezpečení v Americe znamenají, že Západ čelí podobnému osudu, i když o něco později.

Velikost dopadu bude také záviset na tom, jak se ekonomiky přizpůsobí stárnoucímu světu. Vezměme si vládní půjčky. Jejich udržitelnost odráží rozdíl mezi úrokovými sazbami, které převládají, když je inflace stabilní – takzvanou neutrální sazbou – a ekonomickým růstem, který zvyšuje daňové příjmy. Stárnoucí populace přináší ponuré vyhlídky na růst. Výzkumy ukazují, že starší pracovníci mají tendenci být méně mentálně pružní, a tedy méně produktivní. Klesající populace může být pro růst ještě horší, protože ekonomové věří, že vyžaduje neustálou generaci nových nápadů.

Méně jasné je, zda budou úrokové sazby dostatečně nízké, aby udržely poměr dluhu k HDP pod kontrolou. Možná neutrální sazba, která podporuje stejnou míru úspor a investic v ekonomice, bude sledovat ekonomický růst, jak mnozí očekávají. Proliferace starších lidí znamená více lidí, kteří si spoří na důchod. A nedostatek investic od mladých podnikatelů znamená, že tito střadatelé budou mít malou volbu než přijmout nižší sazby. Výzkumné firmy, nesouhlasí, že toto je nejpravděpodobnější výsledek. Myslí si, že výdajová horečka starších spotřebitelů, podpořená vládními příspěvky, by mohla zvýšit neutrální sazbu úroků. Protože by vlády pak měly problém splácet i své stávající dluhy, uchýlily by se k jejich inflaci.