Statistika nuda je?

ČSÚ včera zveřejnil údaje o říjnové inflaci. A zveřejněné číslo přineslo poměrně velké překvapení: meziroční míra inflace podle ČSÚ zpomalila na 15,1 % z předchozích 18 %. Meziměsíčně pak údajně cenová hladina klesla o 1,4 % a tento pokles byl prý způsoben meziměsíčně nižší cenou elektřiny o 53,9 %.

Ve skutečnosti ale ceny elektřiny takto neklesly, ČSÚ do cen elektřiny započítal tzv. úsporný tarif, kdy plošně stát každé domácnosti poslal jednorázový příspěvek na energie, který jednotliví dodavatelé energií zohlednili v zálohách na energie. Což je trochu diskutabilní metodika – podle alternativního výkladu bychom mohli tvrdit, že cenová hladina neklesla, i když tedy domácnosti zaplatily za elektřinu výrazně méně díky jakési plošné sociální dávce.

Bez zohlednění tohoto příspěvku by naopak meziroční míra inflace dále rostla na 18,6 % a meziměsíčně by ceny vzrostly o 0,8 %.  A také toto číslo by bylo blíže odhadům analytiků i samotné prognóze ČNB.

Otázka pak zní, které číslo nás pravdivěji informuje o vývoji cenové hladiny v ČR? A nebavíme se zde o rozdílu v řádu desetin procentních bodů, ale rozdílu v řádu jednotek procentních bodů, a hlavně o rozdílu v tom, jestli inflace dále roste nebo klesá.

Samotný ČSÚ k tomu uvádí:

„Definice spotřebitelské ceny je pro národní index spotřebitelských cen (CPI) chápána obvykle shodně s jeho definicí v (evropském) harmonizovaném indexu (HICP). Je to skutečná cena, kterou je spotřebitel smluvně zavázán zaplatit v daném referenčním období za jím nakupovaný produkt, a to včetně všech daní vztahujících se k tomuto produktu. Na druhou stranu se od této ceny odečítají vládní subvence, které jsou podmíněny nákupem tohoto produktu.“

Další velký problém je ale v tom, že ani na trhu nepanovala jednotná shoda. Rozptyl odhadu analytiků byl nezvykle velký (někteří očekávali pokles inflace, jiní další růst). A dokonce ani samotná ČNB podle všeho nevěděla, jakým způsobem dopadne úsporný tarif do statistik ČSÚ. Ve včerejším komentáři k vývoji inflace totiž píše:

 „Zápornou odchylku způsobil vývoj regulovaných cen, ve kterém se projevil propad cen elektřiny vlivem statistického promítnutí příspěvku na úsporný tarif, se kterým prognóza ČNB takto explicitně nepočítala.“

Ostatně o tom hovořil i šéf měnové sekce ČNB Petr Král na listopadovém (pár dní před zveřejněním inflace) setkání s analytiky. Podle něj odpuštění poplatků na OZE ovlivní cenu elektřiny ve spotřebitelském koši, ale úsporný tarif je podle něj fiskálním opatřením bez vlivu na cenovou hladinu.

Zveřejňovaná čísla inflace nyní patří k nejsledovanějším ukazatelům s obrovským vlivem na trhy. To jsme včera viděli v případě americké inflace, která byla 2 desetiny pod očekáváním trhu a rozjela na trzích obrovskou vlnu euforie. A v případě české inflace je obrovský rozdíl, pokud novinové titulky hlásí další nárůst inflace, či překvapivý pokles v řádu jednotek procentních bodů. Zveřejněné číslo má obrovský dopad na trhy (robot v bance dostane v 9:00 zprávu o obrovském poklesu inflace a na základě toho uzavře obchody), dopad do inflačních očekávání spotřebitelů, mzdových vyjednávání, inflačních doložek.

Když se nad tím zamyslíme, je pak vlastně docela zvláštní, že zásadní, všemi očekávané číslo je v ČSÚ nějak poskládáno, příjemci této informace na základě něj činí zásadní rozhodnutí, aniž by v první chvíli věděli, že to číslo obsahuje něco jiného, než předpokládali.