Stojí za ruskou agresí ukrajinský plyn?

Ruský útok na Ukrajinu z února 2022 a ještě před tím anexe Krymu z jara 2014 jsou všeobecně známé události. O pravdivosti ruských argumentů v podobě sebeurčení ruskojazyčných obyvatel, jejich ochraně před ukrajinskou zvůlí, či „hrozbě“ vstupu Ukrajiny do NATO zřejmě pochybuje každý, kdo si o regionu udržuje přehled. Co když jsou důvodem ruské agrese ukrajinské zásoby zemního plynu?

V roce 2012 byly zveřejněny výsledky geologických průzkumů v Černém moři. Dle nich se ve výlučné ekonomické zóně Ukrajiny (především v okolí Krymu) nachází možná až 2 triliony m³ zemního plynu (pro srovnání: Saudská Arábie nebo SAE mají zásoby cca 6 trilionů m³). Navíc v oblasti Doněcka a Charkova na východě a v oblasti Karpat na západě se nacházejí další velké zásoby břidlicového plynu, které by již dnešními technologiemi bylo možné těžit. Ukrajina neměla zdroje ani technologie na významnější využití plynu z těchto oblastí, což ale samozřejmě neplatí pro společnosti Shell nebo Exxon, kterým Ukrajina udělila práva pro výzkum i těžbu.

Až do února 2014 mohlo být Rusko v klidu, protože prezidentem Ukrajiny byl proruský politik Viktor Janukovyč. Po jeho svržení prozápadními silami se ale situace změnila. Rusko velmi rychle využilo příležitosti a anexí Krymu se zmocnilo nejen dvou třetin ukrajinského pobřeží, ale také velké části výlučné ekonomické zóny Ukrajiny a tím i cca 80 % jejích potenciálních nalezišť zemního plynu v Černém moři. Rusko navíc rádo zabavilo těžební zařízení na Krymu v hodnotě miliard dolarů.

Proč je pro Rusko důležité ukrajinské těžbě zabránit? Ukrajina by „mávnutím proutku“ měla k dispozici 14. největší zásobu zemního plynu na světě. V horizontu několika let by tak z Ukrajiny byl, z pohledu vývozu zemního plynu, vážný konkurent Ruska. Rusko by pak snadno mohlo ztratit „páku“ na státy Evropské unie a navíc by značně utrpěly příjmy ruského státního rozpočtu, které byly roce 2021 ze 45 % generovány z prodeje ropy a zemního plynu. Ruští představitelé samozřejmě velmi dobře vědí, že zatímco ruskou ropu Evropa nahradit dokáže, u zemního plynu je to složitější. A proč by Evropa měla brát plyn z Ruska, když by ho měla možnost dovážet i z Ukrajiny? Sice by nebyl důvod se od „ruského“ plynu úplně odstřihnout, ale diverzifikaci zdrojů by se zcela jistě nikdo nebránil. Rusko znemožněním těžby plynu dokázalo Ukrajině zabránit se ještě více navázat na Evropskou unii. Byť cesta do ní by pro Ukrajina byla dlouhá v každém případě, vstup Ukrajiny do ní rozhodně není v ruském zájmu.

Po ruské anexi Krymu společnosti Shell a Exxon v průzkumu a investicích do těžební infrastruktury dále nepokračovaly. V případě některých východoevropských zemí, ruský, téměř monopolní, vývoz tedy nebyl bezprostředně ohrožen. Můžeme se jen ptát několika předchozích tuzemských vlád, proč nenásledovaly příkladu Polska a Litvy. Tyto země totiž na svou energetickou bezpečnost myslely a zařídily se tak, že se bez ruského plynu dnes obejdou.

Anexí Krymu navíc Rusko vyřešilo svůj další problém, který ho trápí vlastně už několik set let. Byť je Rusko obrovská země, která ve své evropské části od severu k jihu měří téměř 3.000 kilometrů, má jen velmi omezený přístup k nezamrzajícím přístavům a obchodním mořským cestám do Evropy. Ziskem Sevastopolu (největšího přístavu na Krymu) Rusko tento problém zmenšilo. Byť i z úst ukrajinského prezidenta Zelenského slýcháme požadavek na odchod ruských vojsk z Krymu, i on musí vědět, že je v podstatě vyloučené, že k tomu někdy dojde.

Z ruských oficiálních míst jsme slyšeli celou řadu zdůvodnění, proč bylo „nutné“ na Ukrajině zakročit vojensky. Důvod se dá možná nakonec shrnout do dvou slov. Vliv a peníze.