Švýcarská ekonomika je v Evropě jedinečná

Vyššímu tempu zdražování ve Švýcarsku brání především silný frank, relativní nezávislost při výrobě energie a dále také nízký průměrný růst nominálních mezd. Švýcarsko se pravidelně nachází v deflačním pásmu i při záporných úrokových sazbách.

Nová data o meziroční inflaci ve Švýcarsku vyšla 3. srpna a zjištěná hodnota je daleko před průměrem dalších evropských zemí. Ve Švýcarsku inflace činí 3,4 % a již druhý měsíc se drží na stejné hodnotě. Okolní státy, jež jsou důležitými obchodními partnery, mají inflaci více jak dvojnásobnou. Německá inflace se v červenci pohybovala na 7,5 % a inflace v Itálii je 7,9 %. Vyšší inflace by mohla být do Švýcarska importována i od dalších dvou podstatných zemí. Ze Spojeného království, kde je inflace 9,4 % a z USA, kde činí meziroční růst cen 9,1 %. Nižší inflaci v Evropě má už pouze Lichtenštejnsko, jehož vývoj inflace má ale takřka odpovídající průběh jako inflace Švýcarské konfederace.

Jako cíl si Švýcarská národní banka určila držet průměrnou roční inflaci pod 2 %. Od svého červnového zasedání se snaží požadované inflace dosáhnout sazbou -0,25 %. Byl to první růst sazeb ve Švýcarsku od roku 2007 a předešlá sazba -0,75 % vydržela od roku 2015 až do letošního roku. To znamená, že i v době konjunktury měla švýcarská centrální banka nastaveny mimořádně záporné sazby.

Tamní ekonomika zažívá pravidelná deflační období opakující se v posledních 15 letech přibližně každé 3 roky. Cenová hladina pak meziročně klesá i o 1,3 %. Reálná oscilace inflace ve Švýcarsku je tak spíše kolem nuly. Deflace byla v koronavirovém období v Evropě celkem běžná, ovšem ve Švýcarsku se jednalo pouze o další období s klesajícími cenami.

Deflace se v odborném světě převážně považuje za škodlivou, protože ubírá firmám zisky. Firmy pak snižují stav zaměstnaných, ti se dostávají do finančních problémů, méně nakupují a celý koloběh se opakuje znovu. Proto se tedy upřednostňuje mírný růst cen do hladiny 2 % ročně. Tento stav pomáhá i růstu celkové produkce, tedy HDP. Je velmi netypické, aby se opakovaně země dostávala do deflačního pásma, neboť to ekonomové nechtějí dopustit. Ve Švýcarsku to opět není problémem, neboť nezaměstnanost je na 2 % a celý poslední rok jenom klesá.

Mezi důvody, proč se alpská země nepotýká s inflací, patří vysoké ceny. Ty jsou v tamní ekonomice velmi vystupňované. Zároveň jsou zde mzdy velmi vysoko a nominálně rostou ročně maximálně jednoprocentně. Naproti tomu v České republice rostly v posledních letech mzdy průměrně i 7 % až 8 % ročně. Ve Švýcarsku jsou ceny vyšší téměř o 70 %, než činí ceny průměrně v Evropské unii.

Švýcarsko je oproti ostatním evropským zemím, jako je Německo nebo Česko, relativně málo závislé na ruském plynu. Z celkové spotřeby energie tvoří plyn pouze 15 %. Využívá vlastní vodní zdroje, když 57 % energetické produkce obstarává díky vodním elektrárnám. Inflaci si tak neimportují ani tímto způsobem a spíše využívají obnovitelné zdroje energie z levných domácích zdrojů. Mezi únorem a březnem rostly podle údajů ceny elektřiny v eurozóně o 34,3 %, zatímco ve Švýcarsku pouze o 2,4 %. V meziročním porovnání pak byly ceny elektřiny v únoru ve Švýcarsku nahoře o 3,1 % a v eurozóně o 83,2 %.

Důležitým bodem, který zabraňuje dovozu inflace, je silný švýcarský frank. V dlouhém období stále roste na své hodnotě, překonal paritu s eurem a nyní stojí jedno euro pouze 0,9789 franku. V korunách by bylo nutné zaplatit za švýcarský frank 25 korun českých. Pevný frank umožňuje, na importu závislé zemi, nakupovat zboží za nižší ceny. To má posléze pozitivní vliv na cenovou hladinu. Levný dovoz je výhodou hlavně nyní, kdy se ekonomika pere s nákladovou inflací, kterou lze těžko ovlivňovat.

Rozdíl může dělat i mentalita a chování. Samotnou inflaci tvoří i inflační očekávání. Ve Švýcarsku jsou zvyklí na minimální růst cen, mnohdy jim ceny stagnují a některé jdou i dolů. Neočekávají tak žádnou změnu a nepromítají ji ani do svého výhledu. Nebudou tak zvedat ceny, dokud se náklady opravdu nezvýší.