Turecká inflace meziročně vzrostla o 54,44 %

Vývoj tureckých cen za únor ukázal na jejich meziroční růst o 54,44 %. Jedná se tak o nejrychlejší nárůst cenové hladiny od března 2002. Meziměsíčně šly ceny nahoru o 4,81 %.

Neuvěřitelné se stává skutečností. Něco, o je pro západní vyspělé ekonomiky nepředstavitelná věc, je v Turecku realitou. Ceny za poslední rok vzrostly o více než polovinu. I když jsou ceny nejvyšší za posledních 20 let, přesto by nárůst o 54,44 % odpovídal mnohem delšímu historickému časovému horizontu. V Turecku však není nic nemožné a v lednu 2002 rostly ceny dokonce o 73,2 %.

Nejvíce si Turci zaplatili v únoru za dopravu a sice o 75,75 %. Nábytek a vybavení do domácnosti zdražily o 64,83 % a potraviny o necelých 65 %. V restauracích si připlatili více o 55,2 %. Náklady na bydlení, vodné a stočné vyskočily o 49,72 %.  

Inflace jde nahoru z mnoha důvodů.

1)    Obecné zdražování, které pociťuje celý svět. Největší dopady jdou na vrub post covidovým problémům v businessu, mezinárodní dopravě, nedostatku vstupů do výroby a tím pádem jejich rostoucí ceny. Odhlédnout nelze ani od rostoucích cen energií.

2)    Recep Tayyip Erdogan za každou cenu prosazuje naprosto nelogickou a strategii monetární politiky, která stojí na tom, že s rostoucími cenami se má bojovat snižováním sazeb. Tento přístup roztáčí inflaci ještě více a ničí úspory obyvatel a robustním způsobem prodražuje obsluhu státního dluhu, který je denominován v eurech nebo dolarech. 

3)    Dopady do růstu cenové hladiny jdou na vrub i válce na Ukrajině. Ty dál zdražují a týká se to zejména cen pohonných hmot a energií.

4)    Za určitých okolností může protiinflačně působit silná domácí měna, ale to není případ Turecka. Lyra je jednou z nejrychleji klesajících měn na světě a nyní se pohybuje v blízkosti 14,13 USDTRY. Ještě v září loňského roku se obchodovala za 8,40 USDTRY. Dolů jí posílá snižování sazeb, je tak méně úročená, a tedy méně zajímavá pro investory.