Vláda na začátku ledna podpořila zavedení korespondenční volby

Česká republika patří mezi poslední čtyři členské země EU, kde se nedá volit korespondenčně. Proč hnutí ANO a SPD tuto možnost odmítají a vládní tábor je jednotně pro zavedení? Jaké jsou přínosy a rizika korespondenční volby?

V první lednovou středu vláda České republiky oznámila, že podpořila návrh koaličních poslanců o zavedení možnosti korespondenční volby pro krajany. V rámci Evropské unie neumožňují tento způsob hlasování pouze Francie, Chorvatsko a Malta (Francie nicméně v některých typech voleb umožňuje hlasování prostřednictvím internetu).

Kolik Čechů v zahraničí by možnost volit korespondenčně mohlo využít? Teoreticky se bavíme o cca 600 tis. osob, ale s takovou účastí nepočítají ani vládní strany, kde nejčastěji zaznívají odhady max. 200-300 tis. osob. Jako zjednodušený odhad zájmu Čechů aktuálně žijících v zahraničí o korespondenční volbu použijme příkladu Slovenska. V loňském roce v rámci tamních parlamentních voleb hlasovalo za zahraničí korespondenčně cca 58 tis. Slováků. Pokud, vzhledem k velikosti populace, zdvojnásobíme v případě České republiky tuto hodnotu, představuje to cca 2 % celkového počtu oprávněných voličů. Nejde tak v žádném případě o zásadní vliv. Je ale třeba zmínit, že i pouhé tisícovky hlasů mohou hrát v určitých případech naprosto zásadní roli. Nabízí se rok 2006, kdy ve volbách do dolní komory Parlamentu ČR teprve podruhé mohli volit čeští občané žijící v zahraničí. Volby dopadly patem, kdy tábory ODS, KDU-ČSL a Strana zelených na straně jedné a ČSSD a KDČM na straně druhé získaly po stovce mandátů. Ale až hlasy krajanů za zahraničí vzaly vítězství levicovému táboru, protože bez hlasů krajanů by byl poměr poslanců ve sněmově 101:99 ve prospěch levice.

Dle místopředsedy ANO Radka Vondráčka je otázka, proč by lidé v zahraničí měli mít možnost v domácích volbách volit, „když tady nežijí a neplatí daně“. Jde o zajímavý názorový posun, protože ještě v roce 2018 mělo hnutí ANO možnost volit korespondenčně ve svém vlastním programu a tehdejší vláda pod vedením premiéra Babiše s tím ve vládním programu také počítala. Proti Radku Vondráčkovi se dá použít např. argument, proč mají mít naopak volební právo lidé, kteří tady sice žijí, ale např. dlouhodobě z vlastní vůle nepracují a žádné daně z příjmu také neplatí. A dle pana Vondráčka by měli volebního práva pozbýt důchodci či rodiče na mateřské, kteří daně také neplatí? A nebo by hlas nízkopříjmových obyvatel měl mít nižší váhu, než těch s vysokými příjmy?

Místopředseda SPD Radim Fiala říká: Občané v zahraničí, pokud chtějí, mohou už dnes hlasovat na jednotlivých zastupitelských úřadech“. Ano, to mohou. Ale pro řadu občanů to znamená cestovat ne stovky, ale rovnou tisíce kilometrů na nejbližší zastupitelský úřad a nezanedbatelné náklady. Např. krajané v americkém Texasu musí hlasovat v hlavním městě USA tzn. Washingtonu, což je 2200 km vzdušnou cestou. Kromě úspory nákladů je další výhodou pro občany v zahraničí možnost vyjádřit názor na směřování země, na které jim stále záleží. Navíc celá řada českých občanů toho času v zahraničí tam neplánuje zůstat natrvalo a leckdy mohou být mimo republiku jen krátkodobě. Dříve nebo později se, i díky snaze o digitalizaci, zřejmě otevře celospolečenská debata o obecné možnosti hlasovat jinak, než „za plentou“. Proč tak nemít v menším měřítku tuto možnost již vyzkoušenou.

Dle názoru předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Jana Jakoba představitelé ANO a SPD dobře vědí, proč tuto možnost lidem v zahraničí upírají, když říká: „SPD a hnutí ANO chtějí zákon blokovat proto, že v zahraničí nemají příliš mnoho voličů.“ Při pohledu na výsledky posledních parlamentních voleb v roce 2021 je patrné, že může mít pravdu. Zatímco hnutí ANO získalo ve zmíněných volbách 27,12 % všech odevzdaných hlasů, v zahraničí to bylo pouze 5,1 %. V případě SPD je poměr výsledků podobný. Na druhou stranu je fair říct, že motivace vládních stran pro zavedení korespondenční volby může být přesně opačná, když u krajanů získala ve zmíněných volbách koalice PirSTAN 50,5 % a SPOLU 34,3 %. A načasování pokusu změnu prosadit zrovna na jaro letošního roku má z pohledu vládních stran také zřejmě důvod. Na zavedení korespondenční volby sice není potřeba ústavní většina (jak se někdy chybně v mediálním prostoru objevuje), ale je nutný souhlas OBOU komor parlamentu. Vládní strany si chtějí být jisté, že kdyby se snad na podzim při senátních volbách zásadním způsobem změnilo rozložení sil v horní komoře, aby byl příslušný volební zákon již schválený.

Nevýhodou korespondenční volby je pravděpodobnější napadání výsledku voleb. To někdy na příkladu USA a Rakouska zmiňují i odpůrci korespondenční volby. Je ale potřeba říci, že v Rakousku v roce 2016 nešlo o to, že by někdo ovlivnil výsledek voleb, ale o procesní věc týkající se předčasného otevření obálek ve volebních komisích. Případ posledních prezidentských voleb v USA a komentáře prezidenta Trumpa ohledně regulérnosti korespondenční volby ještě máme v živé paměti. Žádná manipulace s odevzdanými hlasy se nikdy nepotvrdila a jediným obviněným s podezřením na manipulaci voleb je ve finále Donald Trump resp. členové jeho týmu. V zásadě logickým argumentem proti korespondenční volbě je ale fakt, že není na 100 % jisté, zda hlas za oprávněného voliče neodevzdal někdo jiný. Toto by bylo na osobní odpovědnosti každého člověka.

Příklad Slovenska již byl zmíněn, v tamních volbách nemůže korespondenčně hlasovat nikdo jiný, než slovenští občané žijící v zahraničí. U nás by to bylo stejné. Jiný přístup zastávají v Německu, kde ve volbách do tamní dolní komory parlamentu (Bundestag) je možné volit korespondenčně bez ohledu na to, zda se oprávněný volič nachází v zahraničí, nebo doma v Německu. Korespondenčně na podzim 2021 odvolilo téměř 22 milionů voličů, šlo o 47,3 % odevzdaných platných hlasů! I to zřejmě pomohlo rekordní účasti v těchto volbách, kdy svůj hlas odevzdalo největší procento oprávněných voličů od roku 2005. Pro zajímavost dodejme, že němečtí občané pobývající v zahraničí mohou prostřednictvím pošty hlasovat již od roku 1957!

Vláda má v Poslanecké sněmovně ČR i v Senátu pohodlnou většinu. Pokud bude mít trpělivost a odhodlání korespondenční volbu přes očekávané obstrukce opozice zavést, povede se jí to. Dá se nicméně očekávat podání ústavní stížnosti. Ani ústavní právníci se totiž neshodou na tom, zda bude možné hovořit o tajné volbě v okamžiku, kdy by lidé nevolili ve volebních místnostech za plentou, ale pouze by vložili volební lístek do obálky…